Původní obyvatelé jí říkali Yuh-hai-has-kun – hora Spirálové cesty. Mělo to patrně korespondovat s bohatě vrstveným masivem jejího vrcholu. Přistěhovalci z Evropy nazvali horu Mount Robson, ale neví se, podle kterého pana Robsona. Jde o nejvyšší horu kanadských Skalistých hor a druhý nejvyšší vrchol v provincii Britská Kolumbie. Díky mnoha horizontálním vrstvám a mohutnému vzezření je nezaměnitelná. Ovšem jen pro ty, kteří měli to štěstí ji spatřit. Mt. Robson je totiž cudná hora. Velmi často se skrývá v mracích, a tak si vysloužila i další jméno – Cloud Cap Montain, hora Oblačné čepice.
Výška 3954 m n. m. sice řadí Mount Robson v žebříčku kanadských hor až na 21. místo, ale na druhou stranu patří tato hora k těm se značnou prominencí neboli relativní výškou. Vrchol převyšuje hladinu jezera Kinney na úpatí hory o 2829 m, a tak je výstup na něj velmi obtížný. Statistika hovoří pouze o 10% úspěšnosti. K vysokému převýšení a nepříznivému terénu je nutno připočíst i specifické klima ve vrcholové oblasti, které si hora díky svému obrovskému masivu vytváří sama, bez ohledu na počasí v jejím bezprostředním okolí.
O prvním úspěšném výstupu se vedou spory. V roce 1907 vystoupal na horu metodistický kazatel George Kinney se svým společníkem Donaldem „Kudrnáčem“ Phillipsem. Byl to Kinneyho dvanáctý pokus o zdolání vrcholu a přes potíže se sněhovou bouří konečně úspěšný. Teprve později se ukázalo, že oba muži omylem dosáhli místa zhruba 20 m pod hlavním vrcholem. Ten zdolala až expedice Kanadského alpského klubu pod vedením rakouského emigranta Conrada Kaina v roce 1913. Zkušený horal, který se stal legendou kanadského alpinismu, už tehdy prohlásil, že výstup na Mt. Robson byl kvůli sněhu, ledu, lavinám kamení a nevyzpytatelnému počasí nejnebezpečnější expedicí, jakou kdy podnikl.
Přes toto tvrzení měla však výprava Kanadského alpského klubu velkou výhodu v tom, že se na úpatí hory mohla dostat po železnici. Grand Trunk Railway byla vystavěna na konci prvního desetiletí 20. stol. a pro překonání hlavního hřebene Skalistých hor si zvolila průsmyk Žluté hlavy. Ten byl znám už dříve, protože pro jeho příznivou nadmořskou výšku 1131 m se už o 30 let dříve uvažovalo o tom, že by jím vedla železnice Canadian Pacific. Pro ni však byla tehdy nalezena kratší varianta, a tak přišla na průsmyk Žluté hlavy řada až při stavbě druhé transkontinentální železnice.
Průsmyk si své jméno vysloužil podle světlovlasého míšence Pierra Bostonaise, kterému se přezdívalo Tête Jaune – Žlutá hlava. Bostonais pracoval pro Hudsonʼs Bay Company a průsmykem prošel už na počátku 19. stol. Později se nedaleko, na dnešní křižovatce silnic 5 a 16, usadil jako obchodník. Silnice číslo 16 vedoucí tímto průsmykem byla otevřena v roce 1968 a dnes nese název Yellowhead Highway v celé své délce z Winni…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kanada