Zdejší obří nádobu na víno zhotovil brněnský bednář v roce 1640 a stavěl ho přímo ve sklepě 250 dní. Zprvu byl 30 let plněn desátkovým vínem, ale během delší doby neúrody zůstal prázdný. Když měl být opět naplněn, přišlo se na neopravitelné poškození. Dostal tedy železnou výztuhu, a stal se tak alespoň obdivovanou atrakcí. Má se čím pyšnit: 6,2 m délky, průměr v nejširším místě 5,2 m, váha 26 t, 22 železných obručí, přičemž každá váží téměř 400 kg.
Jednu z nejznámějších jihomoravských obcí, která je dokonce centrem druhé největší vinařské oblasti v naší republice, proslavila trochu paradoxně Velkopavlovická meruňka. Na rozdíl od vinné révy André, která zde byla rovněž vyšlechtěna, nemá tato odrůda žádného konkrétního tvůrce. Celé generace šlechtitelů a ovocnářů se po více než dvě století podíleli trpělivým výběrem a zušlechťováním na vzniku tohoto kvalitního ovocného stromu, který dává krásné, velké, oranžové plody sladce navinulé chuti. Pomologicky byla Velkopavlovická meruňka poprvé popsána F. Suchým v publikaci Moravské ovoce z roku 1931, ale od té doby ji dál zušlechťovali ovocnáři z Pavlovic i Valtic a nakonec odborníci ze Zahradnické fakulty v Lednici. V červenci dozrává tato meruňka s červeným líčkem nejen v okolí své rodné obce, ale na všech příhodných místech Moravy, Čech i na Slovensku a tam všude šíří věhlas Velkých Pavlovic. 
Češi mají chaty, Jihomoraváci zase sklepy. Sklep je malý domek, namačkaný jeden vedle druhého, zahrádek kolem dokola je netřeba. Tady se nic nepěstuje, tady se skladuje a ochutnává. V přízemních prostorách „sklepa“ je sklep v pravém slova smyslu se zásobami vína, nahoře obytná místnost s kuchyní. Zařízení má každá rodina jiné, přesto si jsou sklepy velmi podobné: dřevěné obložení, praskající krb, na zdech diplomy získané ze soutěží vinařů, dubové stoly a lavice, spousta skleniček a prkýnek pro občerstvení.Velikost sklepa závisí na tom, jestli je určen jen pro potřeby rodiny, a nebo často hostí návštěvníky – když vinař svůj produkt prodává. Údajně největší počet vinařských domků stojí ve Velkých Bílovicích. „U té boží muky“. Písničkou proslavená boží muka „za Starú Břeclavú“ byla podle pověsti postavena roku 1734 na místě, kde blesk zasáhl a zabil mileneckou dvojici – pacholka a děvečku. Pozemek tenkrát patřil selské rodině Chorvátových a kaplička byla postavena u staré dobytčí stezky, která vedla z Uher na Moravu. O nově opravenou, obílenou a lidovými ornamenty pomalovanou kapličku se v současnosti stará Slovácký krúžek ze Staré Břeclavi. Je to krásná kaplička a stojí za to se u ní zastavit.
Sommeliérství – znalectví vín, jejich podávání a výběr k jídlu – je velmi žádaný obor, jemuž se lze učit ve Valticích. Vinařská škola byla v tomto městě založena už roku 1873. Velký zájem o kvalitní víno v posledních letech (i v tradičně „pivařských“ Čechách) podnítil také vznik Vinařské akademie. Tato škola se orientuje na pořádání kurzů sommeliérů a vydává odborné publikace. Název oboru pochází z francouzského slova, které označuje sklepmistra nebo číšníka nosícího nápoje. Z významného středověkého městečka Mušov zbyl jen malý kostelík sv. Linharta na malém ostrůvku uprostřed Sřední novomlýnské nádrže. Byl postaven na přelomu 12. a 13. století a je nejstarší románskou církevní stavbou na okrese Břeclav. Poustevník svatý Linhart, který žil kolem 6. století, se proslavil četnými zázraky a byl patronem vězňů.
Lichtenštejnové milovali hony, a kvůli tomu si zařídili v okolí Valtic a Lednice lovecké zámečky – Janohrad, Lovecký zámeček, k úspěšnému výsledku měl požehnat sv. Hubert, jenž má v areálu svůj svatostánek. Oblíbené byly tzv. parforsní hony, tzn. štvanice, při níž hrají významnou úlohu psi. V pol. 19. stol. byl majitelem panství tento způsob honu zakázán. Zájemci o myslivost si zde užijí i dnes. Skoro ve všech honitbách se vyskytuje srnčí a černá zvěř, bažantů je tu nepočítaně, v některých oborách se chovají také daňci a jeleni. Zkrátka nepřijdou ani vyznavači rybolovu – zdejší revíry patří k nejbohatším v republice.
Jako výjev z Řecka se tváří Svatý kopeček, zdaleka viditelná dominanta Mikulova. Bíle prosvítající vápencová skála, dole vinice, nahoře zvonice a kaple s půdorysem řeckého kříže. Vyrostla zde koncem 17. stol. zásluhou neznámého stavitele po požáru kaple původní. Tu nechal vystavět kardinál František z Dietrichsteina r. 1622, kdy město postihla epidemie moru, a zasvětil ji sv. Šebastiánovi, ochránci před touto ničivou nemocí. Během dalších sta let místní obyvatelé postupně stavěli kapličky křížové cesty. Svatý kopeček, původně Taneční vrch, byl poutním místem již od středověku, kdy se pravděpodobně navázalo na dávnou tradici slavností při letních slunovratech.
