Krasová plošina Murgia (Altopiano delle Murge) je krajem sluncem zalitých olivovníkových sadů, vinic, odlehlých masserií, malebných trulli, románských katedrál a barokních chrámů. Její jižní část označovanou jako Bassa Murgia (Dolní Murgia) tvoří krásné údolí Itria s malebnými městečky jako Alberobello, Cisternino, Locorotondo a Ostuni.
Z dálnice jsme sjeli u Brindisi, kousek od pobřeží, kde směrovky začali avizovat Ostuni. Naše cesta vede zelenou planinou. Po obou stranách silnice rostou za polorozbořenými zídkami olivovníky – mladé i staleté, mezi nimi též nejstarší exempláře v Apulii, obrovské majestátní stromy, kolosální svědci středomořské civilizace. Celé kilometry nepotkáme člověka. Ticho narušuje jenom cvrlikání cikád a náš čich dráždí omamné vůně rozmarýnu, oleandrů a tisíců květů.
Silnice se klikatí do kopce, na jehož vrcholu až oslnivě září pod prudkým jižním sluncem bělostné domy starobylého města Ostuni. Jako città bianca („bílé město“) bylo Ostuni známé již ve středověku. Tato zvláštnost, jak vypráví naše průvodkyně z turistických informací, neměla pouze estetické důvody. Vápno mělo ve středověku chránit před šířením moru. Městská rada i dnes zavázala všechny majitele domů k pravidelnému obnovování bělostného nátěru, aby panoráma města odpovídalo jeho pověsti.
Centrem Ostuni je Piazza della Libertà, rušné náměstí, kde na zdobeném barokním sloupu stojí socha sv. Orontia, jednoho z městských patronů. Jemu je také věnován na konci srpna tradiční festival Cavalcata di Sant’Oronzo, kdy se slavnostně vyzdobené uličky starého města rozezní hudbou. Náměstí lemují kavárny, bary, restaurace a zmrzlinárny. Zatímco část hostů usrkává aperitiv nebo si vychutnává apulijské speciality, jiní stojí v dlouhé frontě na pověstnou zmrzlinu, která se tu vyrábí v neuvěřitelné škále chutí. Na výběr je vždy nejméně 20 druhů, velmi často připravovaných ze zdejšího čerstvého sezonního ovoce. K největším favoritům patří fíky, třešně, broskve nebo meloun.
Historické centrum představuje labyrint úzkých klikatých uliček, schodišť, průchodů, dvorků a malebných náměstíček s tratoriemi, galeriemi a uměleckými ateliéry. Barevný kontrast v tomto převážně bílém bludišti tvoří růžové a fialové bugenvileje a také tmavě zelené okenice, kolem nichž se suší prádlo.
V nejvyšším místě návrší, na němž se staré město rozkládá, stojí cíl naší procházky, monumentální pozdně gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Santa Maria Assunta). Otevírá se od ní nádherný daleký výhled na rozlehlou fascinující krajinu a hned dvě moře – prvním je nekonečné zelené moře olivovníků, druhým modrý Jadran v jednom ze svých nejkrásnějších úseků. Ostuni leží jen 8 km od pobřeží. Moře tu patří k nejčistším v Itálii a místní pláže jsou často vyznamenány modrou vlajkou označující pláže splňující nejvyšší standardy v oblasti péče o životní prostředí. Rozkládá se tu regionální přírodní park Dune costiere a také chráněná mořská oblast Torre Guaceto. Osm kilometrů dlouhý úsek pobřeží a příbřežních vod je přírodním rájem s písečnými zátokami a průzračnou vodou, obklopený dunami a středomořskou vegetací, který poskytuje ideální prostředí pro různé bahňáky, kachny, cetie (rákosníkům příbuzní pěvci), ale třeba i pro nádherné korálnatce rohovitky.
Z Ostuni míříme do Locorotonda. Cestou se lze zastavit v zajímavé záchranné botanické zahradě Giardini di Pomona. Zařízení pojmenované po antické bohyni zahrad a ovocných sadů shromáždilo přes 1000 různých starých odrůd ovoce z celého světa, přičemž některé zachránilo před vyhynutím. Hlavní sbírka s více než 600 odrůdami je věnována fíkovníku smokvoni, roste tu ale třeba také na třicet odrůd jabloní a hrušní, granátovníky dávající plody jedlé i okrasné a různé citrusy.
Malebné Locorotondo má úžasnou polohu na hřebenu s výhledem na krásné údolí s mozaikou vinic, olivovníkových hájů a polí, občas přerušených nízkými bílými zídkami a vesničkami s typickými kamennými domky trulli. Historické město chráněné hradbami bylo postaveno na kruhovém půdorysu s úzkými soustřednými uličkami, které lemují typické cummerse, obílené domy se sedlovými střechami z šedého kamene. S převažující bílou barvou starého města kontrastují na každém rohu sytě červené pelargonie. Dva sloupy z 19. stol. na náměstí Piazza Vittorio Emanuele označují místo, kde stávala stará brána Porta Napoli, opodál je bývalá radnice z konce 18. stol. a Palazzo Morelli z roku 1819 s bohatě zdobeným portálem a balkony s kovaným železným zábradlím charakteristickým pro barokní stavby na jihu Apulie. Malý kostel sv. Mikuláše z roku 1660 má velmi jednoduché průčelí, interiér je bohatě zdobený freskami s výjevy ze života sv. Mikuláše z Myry. Také Locorotondo, jež je zejména na jaře, kdy kvetou mandloně a máky a vše hýří barvami a vůněmi, ideálním východištěm pro výlety do údolí Itria, je členem sdružení I borghi più belli d’Italia (Nejkrásnější obce v Itálii).
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Apulie