Skalnatý poloostrov Musandam tvoří bránu do Hormuzského průlivu, který strategicky odděluje Arabský poloostrov od Íránu. Jeho větší část o rozloze 1800 km2 je ománskou exklávou, jedním z jedenácti ománských guvernorátů, menší jihozápadní část poloostrova patří Spojeným arabským emirátům. Turisté zatím znají Musandam hlavně díky jedno- či dvoudenním výletům, které se sem organizují z nedaleké a velmi populární Dubaje. My jsme tady ale strávili dva krásné týdny.
Při pohledu na mapu rychle pochopíme, proč se severnímu pobřeží Musandamu přezdívá „arabské fjordy“. Z pevniny tu vybíhá do moře spletitá chobotnice skalnatých hřbetů, které tvoří složitý systém hlubokých zálivů, v nichž se ukrývají malé rybářské vesnice. Často jsou přístupné pouze lodí z moře a mnohdy nemají ani vlastní zdroj pitné vody. Ta se v pravidelných intervalech dováží malými zásobovacími tankery. Zdejší teplé vody jsou velmi bohatými lovišti dravých ryb, například tuňáků či barakud. Občas spatříme u pobřeží proplouvajícího rejnoka či karetu. Cestovní agentury v Chasabu, hlavním a prakticky jediném skutečném městě na Musandamu, nabízejí vyjížďky za pozorováním delfínů. Po souši je divokými serpentinami přístupný rozlehlý romantický záliv Chór Naid. Místní tu většinou parkují svá auta, přesedají do člunů a pokračují do svých vesnic.
Do Chasabu, kde střeží vstup do staré části města středověká pevnost s vysokými hradbami a strážními věžemi, přivážejí rybáři svoje úlovky. Někteří stále plují v tradičních dřevěných lodích dhau, většina jich ale brázdí moře v rychlých motorových člunech. Využíváme toho a chceme se s někým svézt. Pojedeme, kamkoli nás někdo vezme. Stopování lodí je jedno velké cestovatelské dobrodružství. Oslovím několik posádek a za chvíli máme domluvený odvoz do vesnice Šám. Tvoří ji sotva deset domů. Přestože si s nikým nerozumíme arabsky ani slovo, za chvíli již sedíme u jedné rodiny doma, pohoštěni talířem ovoce a grilovanou rybou s rýží. Ráno se pokoušíme přesunout do vesnice Sibi. Žádný z rybářů tímto směrem bohužel nejede, nakonec se jeden smiluje a odveze nás tam. Když mu nabídnu peníze, vynadá mi.
Sibi je nejodlehlejší vesnice ve velkém uzavřeném zálivu Chór-aš-Šám. Opět je to jen několik domů na úzké pláži pod strmými útesy. Vystupujeme na břeh s respektem, nicméně již za chvíli slyšíme: „Buďte vítáni! Naše vesnice je vaše vesnice.“ Ženy zde nosí krásně barevné dlouhé šaty a nejstarší generace i závoj, který před námi po celou dobu nesundají. Lidé jsou tu neuvěřitelně milí a jako ojedinělé hosty nás zvou na kávu a sušené datle. Přestože zde stromů mnoho neroste, na plážích se dá najít naplavené dřevo na skromný oheň, a tak si večer můžeme opéct vlastnoručně ulovenou barakudu.
Po jedné silnici lze také vyjet vysoko do vyprahlého horského vnitrozemí Musandamu. Míjíme nejvyšší vrchol poloostrova, Džabal Harim (2087 m n. m.). Jako cizinci končíme v rozlehlé horské kotlině Ar-Rawda, dále směrem k hranici se Spojenými arabskými emiráty již nemůžeme. Rostou zde na místní pouštní poměry nezvykle velké a rozvětvené stromy. V jejich stínu se líně procházejí velbloudi. Vůbec se nechce věřit, že jen pár hodin jízdy odtud leží hypermoderní Dubaj, kam se zanedlouho budeme vracet. Na malý, poklidný a přátelský ráj jménem Musandam ale nikdy nezapomeneme.