Mykény

Mykény jako centrum, které dalo jméno celé jedné kulturní epoše; Mykény jako místo spojené s desítkami bájí a legend; Mykény účastnící se trójské války; Mykény jako naleziště zlatého pokladu; Mykény jako krátká, leč navýsost úspěšná zastávka geniálního Heinricha Schliemanna – možností, jak začít psát o Mykénách, je nepřeberně. A tak to zkusím úplně jinak.

Když jsem před více než dvaceti lety navštívil Mykény poprvé, přijel jsem tam vlakem. Už tehdy to nebyl úplně nejběžnější způsob příjezdu. Pokud si vzpomínám, moc nás tehdy na zapadlém nádražíčku z přecpaného vlaku úzkokolejky vedoucí Peloponnésem nevystupovalo. Pak ještě zanechat zavazadla u ochotného výpravčího a pouť proti proudu času může začít. Nejdříve kilometr do současné obce Mykény a potom skoro dva k vykopávkové oblasti. Už zdálky je nápadný vysoký kopec, který přímo svádí poutníka na silnici k úvahám, kudy asi nahoru vede cesta a kde tam tak asi mohl stávat královský palác. Těchto úvah jsou ušetřeni všichni, kteří přijíždějí v turistických autobusech, protože z výšky svých sedadel vrchol kopce před sebou prostě nevidí. Přicházejí ale také o překvapivé prozření pěšího mykénského nováčka, které se dostaví kousek před cílem. Tam nahoře, na vrcholu hory Proroka Eliáše, totiž nikdy žádný hrad nestál. Mykénská akropolis se rozkládá na pahorku o dobrých pět set metrů nižším, který oddělují od okolních vysokých kopců hluboká úzká údolí.

Asi nejznámějším mykénským nálezem, který se dívá svým spokojeně hrdým pohledem na dnešní návštěvníky Řecka z nesčetných pohlednic a knižních obálek, je zlatá maska, jež se fyzicky nachází v aténském Národním archeologickém muzeu a již její nálezce Heinrich Schliemann nazval Agamemnónovou. Spletl se zhruba o tři sta let, pokud samozřejmě budeme považovat Agamemnóna opravdu za historickou postavu. V jiných věcech se však Schliemann nepletl, ba právě naopak. Tento německý vyučený obchodník a archeolog-samouk, milovník řecké literatury a historie, vycházel ve svých úvahách z antických textů, které aplikoval na konkrétní podmínky jednotlivých lokalit. Tímto způsobem předpověděl umístění starověké Tróje na pahorku Hisarlik v severozápadní části Malé Asie a posléze ji tam při vykopávkách zahájených roku 1870 opravdu našel. Mykény ho přitahovaly také, vždyť právě zdejší král Agamemnón se stal hlavním velitelem Řeků v trójské válce. Na rozdíl od Tróje Mykény nemusel Schliemann hledat, stačilo přijet – mykénská akropolis nikdy zcela nezmizela ze zemského povrchu, zbytky mohutných hradeb i megalitická Lví brána zůstaly zachovány a objevovaly se na kresbách různých cestovatelů už v 18. století. Poprvé stanul Schliemann u mykénských hradeb v roce 1868. O pět let později našel na Hisarliku slavný poklad, o kterém se domníval, že patřil Priamovi, poslednímu trójskému králi před dobytím města Řeky. Podnícený tímto úspěchem, přijel roku 1874 do Mykén, aby pátral po hmotných dokladech pravdivosti homérských zpěvů také na řecké straně. Po pouhých pěti dnech výkopů bez zajímavých výsledků práci přerušil, nicméně za další dva roky se vrátil ještě jednou. Také nijak nadlouho – pracoval zde jenom 15 týdnů, ale tentokrát opět slavil úspěch. Vyšel z Pausania, který ve 2. stol. n. l. nalezl Mykény sice v rozvalinách, ale údajně zde viděl hroby Agamemnóna i dalších legendárních postav Homérovy Íliady. Kousek za vchodem do mykénské akropole, slavnou Lví bránou, našel Schliemann uvnitř akropole v blízkosti hradeb ohrazený okrs…