Mys Dyrholaey - papuchalkové na útesu

Mys Dyrholaey – ptačí mys

Mys Dyrholaey

Pokud jedeme podél jižního pobřeží Islandu po okružní silnici číslo 1, je téměř povinnou zastávkou mys Dyrholaey. Krom toho, že je nejjižnějším bodem ostrova, je také ptačí rezervací, kde můžeme obdivovat a relativně zblízka pozorovat nejzajímavější zástupce islandských ptáků. Čedičové skály trčící nad mořem jsou jejich domovem a bezpečným útočištěm…

Název Dyrholaey by se dal krkolomně přeložit jako „ostrov dveřního kopce“. Důvod pochopíme hned, jak vyjdeme k některé z hlavních vyhlídek na oceán. Mohutný čedičový masiv vybíhající do oceánu tu vytváří impozantní skalní bránu, kterou mohou proplouvat menší lodě, a dokonce prý jí proletěl i pilot se sportovním letadlem. Kromě oceánu odsud vidíme i 10 km dlouhou černou pláž Reynisfjara. Na jejím konci se v moři zdvihá pozoruhodný skalní útvar Reynisdrangar. Podle staré legendy se jedná o dva zkamenělé trolly táhnoucí trojstěžník. Při příznivém počasí lze na severu spatřit ledovec Mýrdalsjökull a na nejvyšším místě útesů historický maják z roku 1927.

Vyhlídky jsou jistě úchvatné, ale to, co sem návštěvníky hlavně táhne, jsou obyvatelé útesů. V horních partiích lze objevit nejfotogeničtějšího ptáka Islandu, papuchalka severního (dříve nazývaného též „ploskozobý“). V místech, kde končí skalní hrany a začíná vegetace, hnízdí v norách a vylétá odsud na výpravy za potravou. Jeho let nepatří v ptačí říši k nejladnějším. Krátká křídla musí bojovat s gravitací vysokou frekvencí pohybů, aby papuchalk udržel své podsadité tělo ve vzduchu. O co je horší letec, o to je lepší potápěč. Dokáže se potopit až do hloubky 20 m, kde loví šproty a huňáčky. Obrázek papuchalka s rybičkami visícími z jeho mohutného zobáku najdeme snad v každém obchodě se suvenýry.

Mys Dyrholaey - alkouni úzkozobí
Alkouni úzkozobí tvoří velmi soudržné a komunikativní společenství

Island je jediná země, kde se papuchalci dosud loví a konzumují. Chytají se do trojúhelníkové sítě na dlouhé násadě podobné podběráku. Přestože tento způsob vyžaduje obratné a trénované lovce, jejich stavy masivně klesají. Důvodem není ani tak lov, jako oteplování oceánů, které má patrně neblahý vliv na jejich reprodukci. Na Vestmanských ostrovech, kde sídlily největší kolonie papuchalků, dokázal zkušený lovec nalovit 5–6 000 ptáků za sezonu. V současnosti podléhá chytání papuchalků přísným regulacím. Například v roce 2016 bylo období lovu omezeno na pouhé tři dny, což znamenalo jen několik set ulovených ptáků na celé souostroví…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Island

Mys Dyrholaey

Shopping Cart