Islanďané jsou velmi homogenní národ. Vzdálenost od Evropy a nepřívětivé podmínky ostrova způsobily, že přistěhovalectví do zdejších končin bylo minimální. Naopak mnoho obyvatel Islandu se v průběhu těžkých období vystěhovalo do přátelštějších krajin. Ty, co vydrželi a dočkali se lepších časů, zformovaly drsné podmínky do otužilého národa, který si zachoval svá specifika. Jako Texasan pro Spojené státy či obyvatel Kréty pro Řecko, je i Islanďan jakýmsi prototypem mezi skandinávskými národy. S trochou nadsázky bychom ho mohli nazvat „Superskandinávcem“.
Při genetickém zkoumání obyvatel ostrova bylo zjištěno, že u většiny rodilých Islanďanů převládají skandinávské a keltské geny. Keltové z Britských ostrovů se na Island dostávali převážně jako otroci, případně uloupené ženy. Při zkoumání ostatků prvních osadníků bylo zjištěno, že 60 % mužů mělo skandinávské předky, zatímco u žen přibližně 70 % pocházelo z Irska a Skotska. V 9. a 10. stol., kdy se Island osidloval, docházelo k mnohem intenzivnějším přesunům obyvatelstva a mísení genů, než tomu bylo v pozdějších staletích.
Prvotní kvas a nespočetné kontakty položily základ současnému genofondu obyvatel ostrova. Dalo by se říci naštěstí, protože následný vývoj již tak pozitivní nebyl. V dobách, kdy se z obávaných Vikingů stali usedlí zemědělci na osamělých farmách, byla úroveň sociální interakce velmi nízká. Lidé se většinu roku setkávali jen se sousedy z farem řídce roztroušených v okolí. V kombinaci s dlouhou severskou zimou přinášel nedostatek sociálních kontaktů navazování partnerských vztahů mezi blízkými příbuznými, což se v populaci rodilých Islanďanů projevuje dodnes.
Ještě donedávna se na Islandu rodil vysoký počet postižených dětí a v každé generaci se více či méně projevují vrozené vady či dědičné duševní poruchy. Více než desetina Islanďanů pravidelně užívá antidepresiva. Silný sociální systém spojený se sociálním cítěním, což jsou hodnoty typické pro skandinávské země, vytváří ale pro všechny postižené velmi dobrou společenskou podporu.
Ostrované si i v minulosti byli dobře vědomi tohoto handicapu, a tak občas otcové brávali své dcery do přístavů a nechali je navazovat kontakty s námořníky z cizích lodí. Možná to odporovalo přísné luteránské morálce, ale děti, které se z podobných setkání rodily, byly vyhledávané pro další sňatky. Ještě v roce 1949 přijal Island 500 nezadaných žen na práci v zemědělství z rozvráceného Německa s předpokladem, že se na ostrově provdají a založí rodinu, což nakonec asi dvě třetiny z nich učinily. Podobné praktiky sice probíhaly i v koloniích světových mocností, ale odehrávalo se to většinou v 18. či 19. stol.
Trochu to také objasňuje nesmírně pozitivní vztah Islanďanů k dětem, bez ohledu na to, z jakého svazku se narodí. V současnosti je Island na špici Evropy v počtu narozených nemanželských dětí. Více než dvě třetiny se rodí nesezdaným párům či svobodným matkám, u prvorozených dětí je to dokonce 80 %. Je to opět místní sociální systém, který umožňuje matkám samoživitelkám vést plnohodnotný život včetně všemožných výhod. Ani společensky není podobná praxe nijak degradující, a jak dokládají staré prameny, ani v minulosti nebylo nemanželské dítě takový prohřešek proti mravům jako v „civilizovanějších“ částech Evropy. Dítě, byť nemanželské, je vždy vítané a opečovávané, zvláště pak prarodiči. K interrupcím dochází spíše ze zdravotních než sociálních důvodů.
Homogennost islandského obyvatelstva se v posledních letech velmi rychle mění. V současnosti zde žije kolem 360 000 lidí, k rodilým Islanďanům se hlásí asi 90 % z nich. Druhou nejpočetnější skupinou na ostrově jsou Poláci, kteří tvoří 5,5 % obyvatel, asi 20 000. Následují další národnosti většinou z Evropy, ale najdeme zde i velké komunity z Thajska či Filipín. Tento příliv obyvatelstva většinou souvisí s obrovským nárůstem turistického průmyslu v posledním desetiletí a vysokými výdělky na Islandu. Práce na Islandu je velmi vyhledávaná i z jiného důvodu. Severský smysl pro spravedlnost a férovou hru se totiž projevuje například v tom, že cizinci dostávají stejnou mzdu, jakou by obdržel místní člověk na stejné pozici, a všeobecný zvyk jistého znevýhodňování „gastarbajtrů“, jak ho známe z jiných zemí, je tu vzácností. Využívají toho i naši krajané, a pokud cestujete po Islandu, téměř určitě na nějakého narazíte v místní restauraci či hotelové recepci…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Island