O pohoří Anaga, které vyplňuje severovýchodní výběžek Tenerife, se většina návštěvníků ostrova vůbec nedozví, neboť fakultativní autobusové výlety z pobřežních rekreačních center sem nezajíždějí. Je to jen dobře, protože masová návštěvnost by z této místy až fantaskní krajiny brzy vytěsnila její zádumčivý poklid a ze zdejších vesnic pak nepřehlédnutelný odstup od rychlého běhu moderní doby.
Náš první kontakt s Anagou je jen letmý – to když ráno procházíme přes hlavní náměstí v Santa Cruz a za okolní zástavbou se vynoří jeden z jejích hřebenů –, ale i pohled zdálky na ostře řezané vrcholky stačí notně přiživit naši zvědavost před plánovaným přímým setkáním, na něž se vydáváme odpoledne autem z La Laguny. K horstvu odtud není daleko, po několika kilometrech se silnice vnoří do lesa, zkroutí do serpentin a zhruba po půlhodině jízdy už zastavujeme v blízkosti hlavního hřebene na vyhlídce Mirador de Jardina. A hned tady zkraje si nás Anaga začne podmaňovat, přestože počasí jí v tom vůbec nepomáhá. Díváme se z výšky do kopcovité krajiny s dominantním širokým údolím, v němž se rozlévá zástavba obce Las Mercedes a na ni navazujícího města La Laguna. Za městem ještě rozeznáváme dráhu letiště Tenerife Sever, kvůli silnému vzdušnému zákalu však bohužel dál nedohlédneme, a tak si pyramidu Pico del Teide, která za dobré viditelnosti vládne obzoru, alespoň zkoušíme představit podle vyobrazení na orientační tabuli.
Anaga patří k nejstarším částem Tenerife, vynořila se z moře jako samostatný ostrůvek během etapy sopečné aktivity probíhající někdy před osmi až sedmi miliony let. Masivy sopečných hornin, převážně čedičů, potom neúnavné erozní procesy postupně přemodelovaly v horské pásmo, jehož hlavní hřeben probíhá středem severovýchodního tenerifského výběžku. Charakteristické tu jsou členité boční hřbety se strmými srázy a hlubokými mezilehlými stržemi barrancos. Ty často sbíhají až do těsné blízkosti pobřeží.
Vzhledem ke své poloze, vystavené vlhkým severovýchodním pasátovým větrům, má Anaga z celého Tenerife nejvíce vláhy, což se odráží na vegetačním pokryvu – místní lidé proto někdy o Anaze hovoří jako o „zelené hoře“. Často bývá zahalena v mracích a velké vzdušné vlhkosti vděčí za to, že její nejvyšší polohy porůstá mlžný vavřínový les (laurisilva), jenž byl kdysi hojně rozšířený v Evropě i v severní Africe, odkud ale ustoupil a zachoval se pouze v několika refugiích na Makaronéských ostrovech. Prakticky celé území Anagy je chráněno jako „venkovský park“ (Parque Rural de Anaga) a v letošním roce…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tenerife