O Neapoli se říká, že je městem hradů a muzeí. Slavné hrady jsou tam hned tři – dell‚Ovo, Nuovo a Sant‚Elmo. V každém z nich je nějaké muzeum a další zvou k návštěvě v okolí. Ke každému hradu se váže nějaká pověst nebo významná historická událost.
Nejstarším z hradů je Castel dell´Ovo neboli Vajíčkový hrad. Název ostrovní pevnosti pochází ze středověké legendy, podle níž římský básník Vergilius, ve středověku považovaný také za mocného kouzelníka, kdysi ukryl do hradu vajíčko v karafě, uzavřené v malé kovové kleci. Pokud by se vajíčko rozbilo, mělo dojít podle legendy ke zničení hradu i města. Naplnila se prý už v roce 300. Při zemětřesení se vejce rozbilo a vzápětí se zřítila část hradu.
Ostrůvek Megaride, na němž hrad stojí, byl zastavěn už v antice. Nádhernou vilu si tu postavil v 1. stol. př. n. l. známý konzul Lucius Licinius Lucullus (ano, ten, který nám odkázal termín „lukulské hody“), kdy se ještě nazýval Megaris. V polovině 5. stol. ji opevnil císař Valentinianus III. a nedlouho poté se stala útočištěm sesazeného posledního západořímského císaře Romula Augustula, který v jejích zdech i zemřel.
Skutečný hrad tu ale postavili až Normané v 1. pol. 12. stol. a o sto let později ho opatřil novými, vzhůru se zužujícími věžemi a opevněním císař Fridrich II. Hohenštauf. Jeho potomkům však pevnost přinášela smůlu. Fridrichova vnučka Beatrice, dcera posledního hohenštaufského vládce Neapole Manfreda, tu byla vězněna dlouhých 18 let. A Fridrichův vnuk Konradin, poslední legitimní mužský potomek Hohenštaufů, byl odtud odveden na Piazza del Mercato, kde byl veřejně popraven. Celý stavební vývoj hradu včetně posledních přestaveb v 18. a 19. stol. přibližují návštěvníkům vystavené modely.
Castel dell’Ovo začal ztrácet na významu, když o kus dál vznikl na pobřeží Castel Nuovo, Nový hrad. Impozantní stavba s pěti mohutnými válcovými věžemi byla budována z příkazu Karla I. z Anjou od roku 1279 a je známa též jako Maschio Angioino, Anjouo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kampánie