Chtěli byste se koupat jako královna? Proč ne, stačí zajet do Ninu. Tohle na první pohled líně ospalé městečko s necelými třemi tisícovkami obyvatel asi 15 km severně od Zadaru vám toho ale dokáže nabídnout i víc.
Nin, jediné chorvatské město vybudované v laguně, klame tělem. Jeho stará část leží na ostrůvku sotva 500 m dlouhém a 400 m širokém. Když ho za čtvrthodinku projdete tam a zase zpátky, sotva vás napadne, že kdysi šlo o významné kulturní i politické centrum Chorvatska. I když určitou nápovědu při té procházce získáte. Pozůstatky antického chrámu zasvěceného kapitolské trojici (Jupiter, Juno a Minerva) připomínají, že římská Aenona byla bohatým přístavem udržujícím čilé obchodní styky s celým Středomořím – už tehdy se zde platilo mj. i solí, která byla základem místní ekonomiky, za chvíli si na to vzpomeneme. Pokud byste se zastavili v maličkém archeologickém muzeu, zjistili byste, že prvními obyvateli těchto míst byli ilyrští Liburnové už asi před třemi tisíciletími.
A pak jsou tu ty sochy… První jste minuli ještě na pevnině, když jste vstupovali na most, který vás dovedl k Dolní bráně, jižnímu vchodu do starého města. Muž s mečem v pozdvižené pravici je kníže Branimir, považovaný za zakladatele nezávislého chorvatského státu. Jako první dosáhl toho, že Chorvatsko přestalo být vazalským státem v neklidné nárazníkové oblasti mezi franckou a byzantskou říší. V roce 879 mu společně s jeho lidem a celou zemí veřejně požehnal papež Jan VIII. Významnou roli v komunikaci s papežem sehrál první ninský biskup Theodosius – ano, christianizace Chorvatska vyšla právě odtud. A když vás hlavní Branimirova ulice dovedla od brány ke kostelu sv. Anselma, uviděli jste před ním druhou sochu: Grgur (Řehoř) Ninský byl třetí a poslední zdejší biskup a kromě toho rovněž rádce a kancléř prvního chorvatského krále Tomislava. Výrazně prosazoval slovanskou liturgii, což se mu nakonec stalo osudným. Tomislav jeho původní podporu vyměnil za souhlas papeže s tím, že se sám prohlásil králem, a v roce 928 bylo ninské biskupství zrušeno, celé Chorvatsko ovládlo po náboženské stránce arcibiskupství ve Splitu prosazující liturgii latinskou a Řehoř byl přeložen do zapadlé skradinské diecéze. Autorem sochy není nikdo jiný než Ivan Meštrović, který biskupa ztvárnil celkem třikrát – nejznámější je největší socha stojící ve Splitu, třetí byste našli ve Varaždinu na severu země.
Určitě vás při procházce zaujal také zvláštní, bíle omítnutý kostelík stojící trochu pod úrovní okolního terénu a obklopený základy římských domů. Kostel sv. Kříže je jedinečná stavební památka předrománské architektury z 9. stol. Občas se označuje za „nejmenší katedrálu na světě“, což jako první použil už v 19. stol. slavný britský architekt Thomas Graham Jackson nadšený jeho krásou. Vycházel při tom z místní legendy, podle níž kostelík sloužil v 9. stol. určitou dobu též jako katedrála neboli kostel biskupský, protože skutečná větší katedrála se z jakéhosi důvodu nedala používat. Pravdivost této legendy už asi nikdo neprokáže, faktem je, že kostelík fungující původně jako dvorní kaple prvních chorvatských knížat a králů má unikátní tvar na půdorysu řeckého kříže, stěny silné 57 cm a jeho architektura je pozoruhodným způsobem propojena s astronomií. Podle toho, kam určitými okny dopadají sluneční paprsky, lze totiž přesně stanovit dny rovnodennosti a slunovratu. Z toho vychází i novodobý Festival slunce a světla, který se v Ninu pravidelně koná o letním slunovratu 21. června.
Kolem Ninu se rozkládá celkem 8 km nádherných písčitých pláží, které jsou v Chorvatsku spíše raritou, další písčité pláže má Zaton ležící asi 1,5 km jižně od Ninu. Nejdelší a nejslavnější z nich je tříkilometrová Kraljičina plaža neboli Královnina pláž. Podle legendy ji milovala manželka krále Tomis…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Chorvatské pobřeží