Moje cesta do Kambodže se zrodila tak rychle, že jsem dopředu nic moc neplánovala, ale bylo mi jasné, že musím vyzkoušet stezku v korunách stromů, projet se bambusovým vlakem a strávit noc na jezeře Tonle Sap.
Jezero Tonle Sap je celosvětovou raritou, jeho název vlastně patří řece a v češtině znamená „řeka s neslanou vodou“. Jezero je totiž napájeno řekou Sap, která osm měsíců v roce teče od severu k jihu a čtyři měsíce naopak. Vysvětlení je jednoduché, Sap je přítokem Mekongu, do kterého se vlévá v hlavním městě Phnompenhu, ale v době záplav se hladina Mekongu zvedne nad úroveň jezera a řeka Sap tak začne téct opačným směrem, od Mekongu zpět do jezera. Na tento přírodní úkaz se do Kambodže jezdí dívat turisté z celého světa.
My se k jezeru vydáváme z města Siem Reapu autem. Nejdříve projíždíme okrajovou částí Siem Reapu, kde už město není tak turistické a lidé tu žijí tradičním způsobem. Po opuštění asfaltky se dál trmácíme nerovnými cestami kolem vesnic s dřevěnými domy stojícími na kůlech, aby při záplavách zůstaly nad hladinou. V dýmu prachu začínáme litovat, že jsme raději nezůstali věrni tuk-tuku.
Postupem času osídlení řídne a omezuje se na občasnou vesnici mezi políčky. Čím více se blížíme k jezeru, tím jsou kůly chatrčí vyšší a místní obyvatelé chudší. Některým zemědělcům chybí noha či ruka – připomínka smutné historie Rudých Khmerů v Kambodži. Mineme první z mnoha krokodýlích farem a pomalu se přibližujeme k malému přístavu s loděmi pro turisty. Poprvé pocítíme typický zápach jezera, o kterém jsme již slyšeli od jiných cestovatelů, ale zdaleka nám nepřipadá nesnesitelný. Jednu loďku si pronajímáme a vyrážíme k plovoucím vesnicím.
Během plavby se dozvídáme řadu zajímavostí o zdejším životě. Jezero je velice bohaté na ryby a rybolov představuje pro místní hlavní zdroj obživy. V jezeře žije snad až 200 různých druhů ryb, přičemž asi 120 z nich je ekonomicky významných. Proplouváme kolem malých vesnic, kde už nejsou jen domy na kůlech, ale dřevěné příbytky plavou jako hausbóty a jsou mezi sebou spojeny lany. Mohou tak stoupat a klesat společně s kolísající hladinou jezera. Dopravu mezi nimi obstarávají loďky, ale když není loďka, postačí třeba i velký lavor.
Během plavby se k nám jedna loďka přidává, prodavačka na ní má celý svůj obchod a my jsme ve vyprahlém horkém dni ochotni za chlazené pivo utratit cokoliv, takže se rychle domlouváme a zbytek cesty si užíváme na přídi s plechovkou Angkoru. Po chvíli se dostáváme k vesnici, ve které máme strávit noc. Nejprve se před námi vyloupne jakási strážní věž, poté začínají domky vystupující z vody. Zakotvíme u jednoho z nich a po kymácející se lávce vstupujeme dovnitř.
Nocleh pro nás ještě není připraven, tak se po krátkém seznámení s našimi hostiteli vydáváme na prohlídku vesnice. Hladina jezera v období sucha klesla nato…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Laos a Kambodža