Málokteré německé město oplývá tolika kašnami, od historických po moderní, jako Norimberk. Je jich tu na padesát, a to počítám jen ty pojmenované a uváděné v různých příručkách. Nechybí mezi nimi dokonce ani kašna na suchu, byť to může znít jako sebevětší protimluv.

Cestu za norimberskými kašnami nemůžeme začít jinde, než na náměstí Hauptmarkt, kde stojí jejich královna. Z osmiboké nádrže se do 19 m šplhá hrdá štíhlá pyramida připomínající špičku gotické kostelní věže, jako ona zakončená věžičkou s křížovou kytkou. Kašna září ve slunci do daleka blyštivým zlatem a je prostě Krásná, což není tisková chyba, nýbrž její jméno, nomen atque omen. Myšlenka na její postavení pocházela ještě z doby vlády Karla IV., realizována však byla až po jeho smrti, v letech 1385–1396. Dílo zahájil stavitel Fritz Pfintzing a po jeho smrti ho převzal kameník Heinrich Behaim starší. Kašnu zdobí 40 soch a ještě více nejrůznějších chrličů a konzol v podobách zvířecích i lidských, pastva pro oči, která neomrzí. Zlatá se tu střídá s dalšími barvami, rezavě červenou, zelenomodrou, stříbrnou i hnědou. O ty se původně postarali mistr Rudolf, Konrad Kügel a Heinrich Vogel. Nechme jejich jména zaznít, zaslouží si to, byť jejich dílo nevydrželo dlouho odolávat počasí a už jen během 15. stol. byla polychromie přinejmenším čtyřikrát obnovována. Celé dílo tehdy přišlo městskou pokladnu na 4500 zlatých.

Přiznejme si, ačkoli to náš zážitek určitě nezmenší, že dnes hledíme na vápencovou kopii z přelomu 19. a 20. stol., která zůstala uchráněna válečného zničení díky betonovému plášti, jímž byla včas překryta. To, co se dochovalo z původní pískovcové figurální výzdoby, je vystaveno v Germánském národním muzeu. V roce 1587 vytvořil Paulus Kühn z Augsburgu ozdobnou železnou mříž kolem spodní části kašny. Snad už tehdy do ní zasadil otočný mosazný kroužek bez patrného švu, jehož pootočení prý přinese do rodiny vytoužené dítě. Často si sem chodí zatočit novomanželé hned po obřadu na nedaleké radnici. Norimberčané ale vesměs věří druhému, železnému kroužku, který byl zasazen do mříže na opačné straně při rekonstrukci v roce 1902, zatímco ten mosazný, za svou více než čtyřsetletou historii minimálně pětkrát ukradený (poslední je na svém místě teprve od roku 1957), je prý teď dobrý už jen pro turi…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bavorsko