Normandie umělců
Normandie se svým pobřežím se stala od 2. pol. 19. stol. oblíbeným krajem aristokracie, politiků a umělců. Blízkost Paříže, dobré železniční spojení, mořský vzduch a vybraná společnost spolu s kasiny, koňskými dostihy a luxusem vůbec způsobily, že v místech jako Deauville, Cabourg nebo Trouville si dávaly dostaveníčka francouzské i evropské celebrity. Mnozí spisovatelé a další umělci z Normandie pocházeli nebo ji objevili jako pramen inspirace.
Drobná zprávička v novinách o nešťastném manželství Eugèna Delamara, lékaře bez diplomu, a jeho choti Delphine dopomohla k věhlasu vesničky Ry, ležící nedaleko Rouenu v údolí řeky Crevon. Za normálních okolností by příběh mohl dojmout snad jen místní obyvatele, jenže Gustave Flaubert podle něj napsal román Paní Bovaryová, příběh citového odcizení a manželské nevěry, a Ry se stala slavnou. Její jediná ulice nás zve na literární toulku mezi hrázděnými domy, k hostinci a radnici s jónskými sloupy. Kostel z 12. stol. zdobí pěkný renesanční portál s dřevěnými reliéfy. V blízkosti osady Villers nalezneme lovecký pavilonek zámku Huchette, kde se románová Ema scházela ke galantním dostaveníčkům s Rudolfem. Příběh dopadl špatně – nejen pro Bovaryovy, ale i pro Flauberta. Na základě vytržených úryvků „lascivních líčení“ milostných dobrodružství hlavní hrdinky byl spisovatel stíhán pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce. Přestože byl v roce 1857 soudem zproštěn všech obvinění, pro katolickou církev zůstaly jeho knihy na indexu.
Flaubert, jehož jméno je jakýmsi synonymem „spisovatelské“ Normandie, sloužil také jako poštovní schránka pro Victora Huga během jeho dlouholetého exilu v Anglii. Hugovu korespondenci s politickými přáteli a sympatizanty přeposílal dál, aby unikla kontrole tajné policie Napoleona III. Victora Huga připomíná i bronzová deska v jedné z ulic ve Veules-les-Roses, malém lázeňském letovisku na Alabastrovém pobřeží. Městečko měli v oblibě umělci i politici. Mnozí malíři sem přicházeli tvořit, jiní zde pobývali jenom kvůli mořskému vzduchu a umělecké atmosféře.
Victor Hugo byl citově vázán na Villequier, vesnici v meandru Seiny, která mu byla vždy drahá. Našel zde ale i ty nejbolestivější vzpomínky svého života. Jeho milovaná dcera Léopoldine se i s manželem Charlesem Vacqueriem utopila 4. září 1843, když se s nimi na řece převrhla loďka. Na kraji vesnice stojí socha zarmouceného básníka hned naproti místu, kde došlo k neštěstí. Krásné sídlo rodiny Vacquerie, obrácené průčelím k řece, dnes hostí muzeum Victora Huga.
Dalším umělci oblíbeným místem se stalo městečko Étretat, když na konci 19. stol. odvrhlo svou minulost prosté rybářské osady a otevřelo se pařížské smetánce. Guy de Maupassant, přítel Flaubertovy matky, který se narodil na zámku Miromesnil, si zde z příjmů za své romány nechal postavit vilu La Guillette, kde pracoval na románu Miláček a v létě přijímal společnost vybraných přátel a dalších hostů. Hudební skladatel Jacques Offenbach strávil řadu let ve vile Orphée a spisovatel Maurice Leblanc se inspiroval skalním útvarem Aiguille (Jehla) v moři u pobřeží, kam v románu Dutá jehla umístil doupě svého lupiče gentlemana Arsèna Lupina.
Přes ústí řeky Seiny mezi Le Havrem a Honfleurem vede v nejširším místě 215 m vysoký a přes 2 km dlouhý elegantní visutý most Pont de Normandie. Honfleur je malebné pestrobarevné městečko rozložené kolem Starého přístavu, který lemují natěsnané úzké šestipatrové domy, z nichž mnohé mají fasádu obloženou šedou břidlicí. Uličky u přístavu jsou plné galerií a obchodů se starožitnostmi. Kostel sv. Kateřiny ze 14. stol. s jedinou dřevěnou zvonicí v Normandii je příkladným dílem normandských lodních mistrů tesařů, ve starých solných špejcharech jsou dnes galerie a výstavní prostory. Centrum městečka žije hospodami a terasami, kde hosté až do pozdních hodin popíjí cidre, vysrkávají ústřice nebo vylupují humry.
Honfleur býval cílem malířů, básníků a hudebníků: Boudin, Courbet, Monet, Dufy, Jongkind a další mistři zde trávili, osloveni zvláštním světlem a klidnou krajinou, obzvláště kreativní období. Scházeli u matky Toutainové, kde pojídali sýry, popíjeli cidre a hlavně calvados. Z jejich diskusí vznikla école de Honfleur (honfleurská škola), která přispěl…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Normandie