Město s hradem na kopci, ale Praha to není. Velké čtvercové náměstí s kašnou, ale Budějovice to nejsou. Zámek s divadlem a krásným parkem, ale Krumlov to není. Uhodnete, milý princi, o které pohádkové město se jedná?

Netradiční úvod není vybrán bez záměru. Mnoho turistů přijíždějících do Nových Hradů je překvapeno, jaké množství památek a přírodních zajímavostí skrývá město, jehož příběh připomíná tak trochu pohádku o Popelce nebo Šípkové Růžence. Dlouho se o těchto krásách nevědělo, na starších mapách byla celá příhraniční oblast často nahrazována plánem Českých Budějovic, a tak mnozí ani nemohli tušit, že město existuje nebo co vše je zde k vidění. A přitom jsou Nové Hrady městem s největším počtem památek na počet obyvatel v rámci celé České republiky! Dnes již navíc město nespí, je plné života, nabízí mnoho opravených památek a je také hlavním výchozím bodem pro objevování přírodních krás Novohradska a Novohradských hor.

Než se vydáme za návštěvou nejdůležitějších pamětihodností města, nahlédněme do bohaté historie a krátce připomeňme ty, kteří se o jeho rozvoj zasloužili.

VÍTKOVCI A ROŽMBERKOVÉ
První zmínka pochází z roku 1279, větší osada se však v místě pozdějších Nových Hradů začala vyvíjet již od začátku 12. stol. V té době byl pravděpodobně postaven významný pomezní hrad, který plnil funkci strážního a opěrného bodu při zemské bráně. Impulsy k založení Nového hradu přicházely od druhé poloviny 13. stol. V listině z roku 1279 byl již majitel Nových Hradů uveden jako dominus Hogyrius de Gretzen, tedy Ojíř z Nových Hradů. Žil v letech 1253–1306 a patřil k landštejnské větvi Vítkovců. O pět let později, v roce 1284, byly již Nové Hrady nazývány městem.

Další významnou událostí byl prodej novohradského panství Rožmberkům. Vítek z Landštejna tak učinil 18. srpna 1359. Za stanovenou kupní cenu 7053 kop a 63 grošů se novými majiteli hradu, města i okolí stali čtyři rožmberští bratři Jošt, Oldřich, Jan a Petr. Město, ale i celé novohradské panství, tak bylo pro dalších 252 let spojeno s nejmocnějším jihočeským šlechtickým rodem. Již roku 1368 udělili Rožmberkové městu u „Nového hradu“ volnost pro samosprávní rozhodování.

Z rožmberského období je také velmi důležitý rok 1488, který znamenal pro město získání nových privilegií a výsad od krále Vladislava II. Jagellonského. Král mimo jiné udělil Novým Hradům právo konání dvou týdenních trhů a dvou trhů výročních. Vladislavova privilegia však znamenala především stabilizaci městského znaku a pečeti.

Dalším velkým předělem ve vývoji města pak byla smrt posledního rožmberského vladaře Petra Voka 6. listopadu 1611. Panství Nové Hrady se poté jako dědictví dostalo do rukou Švamberků. Petr ze Švamberka otevřeně podporoval, politicky i materiálně, protihabsburskou opozici. Díky tomu se stal novohradský hrad opět vojenskou základnou a v době českého stavovského povstání také předmětem zájmu císařských vojsk.

PŘÍCHOD BUQUOYŮ
Protihabsburské povstání pak přineslo jeden z nejdůležitějších mezníků ve vývoji města i celého regionu – dobytí města císařským generálem Karlem Bonaventurou z Longuevalu, hrabětem z Buquoy, který nedlouho poté město a panství Nové Hrady obdržel jako náhradu za finanční výdaje spojené s vydržováním vojska v rámci bojů proti českým stavům.

Karel Bonaventura Buquoy získal nové majetky zkonfiskované Švamberkům na základě česky psané listiny císaře Ferdinanda II. z 6. února 1620. Několik měsíců před definitivní porážkou českých stavů tak Nové Hrady získaly na dalších 325 let nového majitele – hraběcí rodinu Buquoyů, která sice pocházela z kraje Artois v severní Francii, nicméně její hlavní linie působila ve službách španělského krále v Henegavsku (kraj v dnešní Belgii, původně Španělské Nizozemí).

Císařský generál si však nových majetků v jižních Čechách příliš neužil, neboť v červenci 1621 padl při dobývání Nových Zámků. Správu jihočeských panství tak převzala jeho manželka Marie Magdalena, rozená hraběnka di Biglia. Do Nových Hradů zavítala poprvé v roce 1623, definitivně se zde ale usadila až po roce 1626, kdy se sama ujala řízení panství namísto původních správců, bratrů Stradenů. Její působení významně ovlivnilo další rozvoj města i celého panství – hraběnka Buquoyová mj. potvrzovala a rozšiřovala privilegia města a obcí, postavila v Nových Hradech nové sídlo (Rezidenci), přivedla novým vodovodem z Jedlice do města vodu a financovala také stavební úpravy v kostele, kde zřídila rodinnou hrobku.

Pravděpodobně nejvýznamnější žena v dějinách města však především přispěla k tomu, že se Buquoyové trvale usadili v Čechách. Město Nové Hrady tak i v dalších stoletích sdílelo osudy této šlechtické rodiny, jejíž členové se z válečníků proměnili v moderní představitele šlechty se zájmem o lesní hospodářství, sklářskou výrobu, vědu, malířství či řešení otázek chudinské péče. S připomínkami mnoha významných členů buquoyského rodu se tak dodnes potkáváme při putování městem…

Další významné mezníky ve vývoji města přineslo 20. stol. Rok 1918 a s ním spjatý vznik československého státu znamenal v Nových Hradech posílení pozic české menšiny. Relativně bezproblémové soužití Čechů a Němců však násilně přerušily události v roce 1938. Po odstoupení pohraničí hitlerovskému Německu odešla většina Čechů do vnitrozemí a do Nových Hradů se vrátila až v roce 1945. Ten s sebou přinesl kromě konce války také nucený odchod většiny původního německého obyvatelstva (organizovaný odsun probíhal v roce 1946). Do Nových Hradů a okolních vesnic pak přicházeli osídlenci z různých koutů Československa a také z Rumunska či Bulharska. Konfiskace buquoyského majetku dekrety prezidenta Beneše v roce 1945 a následné odsouzení Karla Jiřího Buquoye také znamenaly konec působení hraběcí rodiny Buquoyů, pro město většinou šťastného.

Po roce 1948 sdílely Nové Hrady osud mnoha dalších pohraničních měst. Dříve volný pohyb na česko-rakouské hranici uzavřela železná opona, zanikly původní vesnice (Jedlice, Mýtiny, Veveří), jejichž obyvatelé se přesunuli do města či odešli do vnitrozemí, a bezpečnost občanů a k socialismu směřující země střežili vojáci Pohraniční stráže.

Budovatelské úsilí, které městu přineslo mimo jiné výstavbu nových bytových domů, hotel Máj či obchodní dům na náměstí, trvalo až do roku 1989, který je de facto posledním mezníkem ve vývoji města. Po sametové revoluci došlo k otevření hranic, postupným opravám kulturních památek a také k návratu k některým duchovním hodnotám…

PROHLÍDKA MĚSTA
První kroky většiny návštěvníků vedou logicky k hradu, který dal jméno celému městu. Původní „nový hrad“, dnes nazývaný „starý“, nabízí dvě velmi zajímavé návštěvnické trasy, které seznamují nejen s historií hradu, města a okolí, ale též s životem hraběcí rodiny či jejích zaměstnanců. Součástí expozice je i část věnovaná výrobě skla na Novohradsku, včetně slavného černého hyalitu. Pro rok 2011 je plánováno otevření třetí prohlídkové trasy, která umožní návštěvu hlubokého hradního příkopu.

Pro další putování městem je možno využít netradičního knižního průvodce s názvem Příběhy novohradských domů, který představuje historii vybraných nejvýznamnějších (ale i méně známých) objektů ve městě a osudy jejich majitelů.

Z hradu se tak s tímto průvodcem vydáváme směrem k náměstí. Zastavit se můžeme v příjemné cukrárně, která je věrnou kopií původní hasičské zbrojnice z 19. stol., nebo v místní kovárně, jež nabízí množství aktivit po celý rok. O provoz Novohradské kovárny se již několik let stará nevládní organizace Společnost Rožmberk o.p.s. a umělecký kovář Daniel Černý. Společně se snaží seznamovat veřejnost s kvalitní řemeslnou prací a s historií regionu. Návštěvníci mohou navštívit nejen aktivní kovářskou dílnu, ale také nahlédnout do obytných částí budovy, kde byla letos instalována výstavka Lidé a jejich krajina. Kovárna nabízí zajímavé akce i mimo hlavní turistickou sezonu. Tradičně se tu pořádá Bramborování na kovárně (vždy třetí sobotu v říjnu), Čertovské kování (v sobotu před sv. Mikulášem), snad vůbec nejhezčí bývají setkání na začátku jara, o Bílé sobotě. Při všech akcích si lze vyzkoušet vlastní kovářskou zručnost (například výrobu hřebíku), ale také se seznámit s jinými původními řemesly, ochutnat tradiční pokrmy nebo se naučit plést či vyšívat po vzoru našich babiček a prababiček.

Po pár dalších krocích dojdeme na náměstí, které postupně vyrostlo na pozemku darovaném novohradským občanům roku 1590 Vilémem z Rožmberka. Na počátku stavebního vývoje náměstí byly především domy panských úředníků a radnice. Vedle nich postupně vyrůstaly nové domy s obytnou částí směrem do náměstí, zatímco vzadu bývaly stodoly či zahrady.

Staletý poklidný vývoj jednotlivých domů, který kopíroval rozvoj města a život jeho obyvatel, byl silně ovlivněn požárem, který město zachvátil 7. září 1906. Úplně zničeno bylo tehdy devět domů. Po požáru musely být krásné štíty domů strženy, domy přestavěny nebo nejprve zbořeny a postaveny znovu do podoby, která téměř odpovídá dnešnímu stavu. Nová výstavba přinesla do Nových Hradů nový sloh – secesi, jež je nejvíce patrná na domech v Údolské ulici.

Při procházce po náměstí bychom neměli opomenout návštěvu Kulturního a informačního centra v přízemí radnice, které nabízí veškeré potřebné informace a materiály pro návštěvníky města a nejbližšího okolí. Samotná radnice jistě také stojí za připomenutí. Písemně je doložena již v roce 1533 jako tzv. obecní dům. Tehdy s ní byl spojen i měšťanský pivovar, který od stejného roku vařil bílé pšeničné pivo. Původně renesanční radnice byla na konci 18. stol. upravena do barokní podoby, štít byl doplněn o věžičku, fasádu pak v průběhu 19. stol. ozdobily hodiny a dva znaky – městský a buquoyský.

REZIDENCE
Hlavní dominantou náměstí je bývalá buquoyská rezidence, která zabírá celou jeho východní stranu. Tato velmi zajímavá stavba ukazuje vkus a myšlení hraběnky Marie Magdaleny. Tato šlechtična, zvyklá na přepych bruselského dvora, hledala po svém příchodu do Čech takové sídlo, které by odpovídalo jejím osobním a reprezentačním požadavkům. Přes rozsáhlé opravy a úpravy zdejší hrad nevyhovoval, a tak se odhodlala k stavbě nového sídla přímo na novohradském náměstí. Z původního rožmberského panského domu vznikla v letech 1634–1636 prostorná pozdně renesanční rezidence, která byla rodovým sídlem až do roku 1810. Po přestěhování hraběcí rodiny do nového zámku byly v Rezidenci v 19. stol. zbudovány byty pro úřednictvo. Díky nákladné rekonstrukci se zde dnes můžete ubytovat i vy, neboť původní palác slouží jako wellness hotel a nabízí příjemné relaxační pobyty.

Z náměstí by naše další kroky měly směřovat ke kostelu. Cestou se můžeme zastavit v nenápadném domě čp. 14, kde se skrývá unikátní původní barokní apatyka. Po přivonění k bylinkám a čajům pak pokračujeme k hlavním církevním památkám města.

KOSTEL A KLÁŠTER
Farní kostel sv. Petra a Pavla je připomínán již v roce 1284. Původní stavba byla zničena husity spolu s městem i hradem roku 1425 a při požáru roku 1467, který způsobila vojska Zdeňka ze Šternberka. Stavba nového gotického chrámu pak trvala téměř 100 let. Uprostřed presbytáře je deska z červeného mramoru, pod níž se ukrývá původní hrobka Buquoyů. Zde leží většina členů rodu počínaje hraběnkou Marií Magdalénou, jež zemřela roku 1654. V hlavní lodi byli v letech 1749–1783 pochováváni pod žulovou deskou také členové řádu servitů. Podle klášterní kroniky zde býval i náhrobek rodiny Kábů z Rybňan.

V 17. stol. vznikl vedle kostela klášter servitů. Jeho zakladatelem byl Ferdinand Buquoy, který byl na válečném tažení proti Turkům v roce 1664 těžce raněn. Tehdy učinil slib, že v případě svého uzdravení založí klášter ke cti Panny Marie. Základní kámen byl položen 27. května 1678 a na místě původní fary před dnešním vchodem do kláštera vztyčen kříž. Čtyřkřídlý raně barokní klášter v sobě uzavírá dvůr, zvaný zde „křížová zahrada“. V přízemí budovy se nachází velký refektář, který je zaklenut valenou klenbou vyzdobenou bohatými štukovými kartušemi a ovocnými festony. Po zrušení kláštera minulým režimem došlo po jeho obsazení vojsky Pohraniční stráže k totální devastaci interiéru. V 90. letech byl objekt vrácen řádu služebníků Panny Marie – servitům, kteří provedli nákladnou rekonstrukci celého objektu včetně klášterní zahrady. V současné době spravuje klášter Rodina Panny Marie, která navazuje na úsilí servitů, zejména pátera Bonfilia, jenž se zasloužil o obnovu kláštera a duchovního života ve městě a okolí.

Z kláštera dojdeme Husovou ulicí kolem bývalé fary a špitálu k Českému domu. Postavila ho na začátku 20. let minulého století česká menšina, pro niž plnil funkci spolkového domu, kde se cvičilo, hrálo divadlo, pořádaly zábavy a jiné společenské akce. Přes křižovatku se od něj dostaneme k poslednímu z novohradských hraběcích sídel.

ZÁMEK
Stavba nového buquoyského zámku byla zasazena do parku, který již od 17. stol. hraběcí rodina systematicky upravovala. Návrh v empírovém slohu vypracoval architekt F. Werschafeld podle francouzských vzorů, stavbu provedli stavitelé Polfürst z Prahy, geometr Pauer a Karel Lutz. Interiéry odpovídaly tehdejším představám a nárokům šlechty.

Ze společenských místností, zařízených rokokovým a empírovým nábytkem, obrazy, kolorovanými rytinami a loveckými trofejemi, je nutno připomenout především okrouhlý salon, zvaný též modrý. Je vysoký přes dvě patra a zakrytý bělomodrým pruhovaným plátnem, aby připomínal vojenský polní stan ze 16.–17. stol., tj. z období největších válečných úspěchů Buquoyů, především bělohorského vítěze, hraběte Karla Bonaventury.

Velmi zajímavý je také zámecký divadelní sál, který patřil k nejlepším a největším v českých zemích. Spolu s divadlem v Kačině a Mnichově Hradišti patří mezi tři dosud existující empírová zámecká divadla v České republice.

Budova Zámku je dnes v majetku Akademie věd ČR a sídlí zde také Ústav systémové biologie a ekologie Jihočeské univerzity. Vědci a studenti tak zde navazují i na vědecký výzkum hraběte Jiřího Františka Augusta Buquoye z první poloviny 19. stol. Kromě příležitostných výstav či koncertů není objekt přístupný turistům, kteří se však mohou projít v přilehlém upraveném parku. Po procházce kolem jezírka pak můžeme pokračovat směrem k místnímu hřbitovu, kde se nachází další ze zajímavých staveb.

BUQUOYSKÁ HROBKA
Pseudogotická hrobka rodiny Buquoyů byla postavena v letech 1890–1892 podle návrhu pražského architekta Josefa Schulze, mj. autora návrhu přestavby Národního muzea a budovy Rudolfina v Praze. Stavba velmi připomíná schwarzenberskou hrobku v Třeboni, liší se však od ní především absencí podzemních krypt. Má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře. Nad vchodem do kaple stojí za povšimnutí mozaika zhotovená podle návrhu Maxe Švabinského.

V hrobce je dodnes uloženo osm rakví s tělesnými pozůstatky Buquoyoů (tři manželské páry) a jejich příbuzných – sourozenců z rodu Cappy. Další Buquoyové zůstali uloženi v původní rodinné hrobce v novohradském kostele. Nad vchodem do spodní části hrobky si můžeme prohlédnout erb Buquoyů: v červeném štítě tři šikmá modrá břevna vyložená bílou popelinou, nad středním nahoře malý křížek. Na tomto vyobrazení chybí klenot – červený, bíle lemovaný prapor s třemi břevny jako na štítě, vlající na červenobílé žerdi se zlatým hrotem vyčnívající z korunované přilby. Pokrývky jsou červenomodré. Ke kompletnímu erbu pak ještě patří dva červení draci jako štítonoši a francouzská devíza „Dieu et mon roi“ (Bohu a mému králi).

Vedle hrobky se též nacházejí hroby padlých sovětských vojáků, kteří zahynuli v květnu 1945. Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely z Thunu a Hohensteinu, hraběnky Longueval-Buquoyové, a hraběte Josefa z Thunu a Hohensteinu. Proč se nachází za hrobkou, je zastřeno rodinným tajemstvím…

DALŠÍ TIPY
Kromě již uvedených pamětihodností se můžeme vydat i za dalšími zajímavostmi. Zmiňme alespoň zbytky původního opevnění, bývalý chudobinec či dětský domov, který byl od roku 1894 předchůdcem dnešní mateřské školy.

Město však nenabízí pouze historické památky. Po celý rok se zde konají tradiční akce, které navštěvují lidé z širokého okolí. Vyhlášený je místní masopust s růžičkovou a slaměnou koledou, v nedalekých Nakolicích pak s koledou šavlovou. V dubnu se do Nových Hradů sjíždějí páry na nejstarší jihočeskou taneční soutěž Novohradská číše. Turisté by si neměli nechat ujít květnové zahájení turistické sezony, letní hudební festivaly, divadelní představení na hradě a speciální slavnosti, do jejichž přípravy a realizace se aktivně zapojují i místní občané. Turistický rok uzavírají gastronomicky pojaté městské hry (září) a hradní slavnosti s šermíři a historickým trhem. Konec roku je pak tradičně spojený se zapalováním adventního věnce nebo s čertovským rejem, při kterém zaplněné náměstí sleduje příchod Mikuláše s anděly a Lucifera s čertovskou cháskou. Celý rok navíc v objektu Koželužny probíhají tvůrčí dílny pro všechny věkové kategorie.

Ať přijedete do města kdykoli, rozhodně nemusíte mít obavy z nudy ani v případě horšího počasí. A pro ty, kteří mají raději přírodu než historii, je zde nepřeberné množství naučných stezek, pěších tras či cyklotras, které zavedou turisty k rozkvetlým loukám, rybníkům plným ryb, do lesů plných hub a borůvek, k památným stromům, pozůstatkům zaniklých vesnic nebo pramenům vody v blízkosti státní hranice. A až to všechno postupně objevíte, je jen kousek do Novohradských hor za dalším dobrodružstvím. Nevěříte? Přijeďte se podívat a určitě nebudete litovat…

Další články z vydání o Novohradských horách zde