Na vlhkém, hráškově zeleném polštáři rašeliníku je ustláno pro trsy masožravé rosnatky, věčně hladové nedostatkem půdních živin. Je tu místo i pro zdřevnatělé keříčky stoleté šichy černé, ba i pro vlochyně a přičaplé klikvy bahenní. A přijde-li sem člověk ve správný čas, přivítají jej kvetoucí suchopýry. Jejich ochmýřené bílé praporky jsou vlajkoslávou šumavských blat. Vládne nad nimi zvláštní klid a ticho. Ani vítr sem přes hradbu okolních stromů nezalétá. Toto zvláštní bezlesí tady leží už tisíce let a vytváří si vlastní vlhký mikrosvět rostlin a drobných živočichů. Všichni jsou vzájemně propojeni mnoha vazbami a vytvářejí jedinečné společenstvo mokřadů, oázy severské krajiny, kterou známe například ze Skandinávie. Jsou to mokřady starobylé, v české krajině cizorodé a přece domácí. Jsou to šumavské slatě, oficiálně nazývané rašeliniště.
Šumavská rašeliniště jsou dvojího typu. Ta první jsou horská, druhá údolní. Horská žijí z dešťů, údolní ze spodní vody. Horská mají v podloží skálu, udolní spočívají na říčních sedimentech. Mají i dvě různá jména: horská vrchoviště se místně nazývají slatě a údolní luhy jsou blata. Jejich rostlinná společenstva jsou si podobná, ale ne totožná.
Horské slatě
Na chladných a vlhkých Šumavských pláních, často mezi hlubokými lesy, leží rozlehlá pásma bezlesí. Jsou zarostlá rašeliníky a ostřicí a jejich půda je jakoby zvlněná malými kopečky, které obklopují louže rezavé vody. Kopečkům se říká bulty, tůňkám šlenky. Jejich nepravidelné střídání se táhne do délky i šířky několika kilometrů a neustále mění vzájemnou konstelaci. Někde se bulty spojují do velkých pevných ostrůvků souše, jinde převládne voda a vytvoří mělké jezírko, jímž prorůstají mechy a vodní rostliny. Nad zelenými lány ostřice se tu a tam zvedají pokroucené kmínky trpasličí břízy a jinde živoří zakrslý smrk, jehož neuspořádané větve připomínají hromádku roští. Nejčastější však jsou temně zelené, kompaktní borovice blatky či plazivé kleče. Tyto rozptýlené zakrslé stromy mnohde přerůstá bujné borůvčí, které obsadilo nejvyšší suché vrcholky bultů.
Horské slatě leží na mírně zvlněné parovině náhorních plání, v nadmořských výškách okolo 950 až 1100 metrů. Srážková voda jimi rychle proniká a hromadí se ve skalních sníženinách, kde vytváří prameniště potoků a základy rašelinišť.
Rašeliniště se v těchto depresích začala vytvářet už koncem poslední doby ledové, kdy se na Šumavě rozšířila bezlesá tundra. Původní jezírka a zvodnělá prameniště zarůstaly rašeliníky i otužilými bažinnými rostlinami, jejichž odumřelé zbytky tlely v chladném vodním prostředí. Tato organická hmota však byla izolovaná povrchovým, živým rašeliníkem od vzdušného kyslíku, a proto začala podléhat prvotní fázi prouhelňování, jemuž se říká rašelinění. Protože Šumavské pláně zůstaly v relativně chladném a vlhkém klimatu i v dobách poledových, tento proces v terénních prohlubních stále pokračuje. Na některých slatích je vrstva rašeliny až sedm metrů mocná a na povrchu se mírně vyklenuje, protože právě uprostřed rašelinišť jsou podmínky pro růst vegetace nejpříznivější. Právě pro celkově bochníkovitý tvar se slatím odborně říká horská vrchoviště.
Šumavským slatím se místní lidé dlouho vyhýbali, protože poznali, jak jsou zrádné. Věděli také, že je rašelina hořlavá, protože se občas vzňala od blesku či neopatrností pastýřů, ale jako topivo nepřicházela v úvahu – vždyť všude kolem bylo tolik lesů a palivového dřeva. Teprve když šumavské lesy téměř celé shořely ve sklářských a hutních pecích, cena dřeva mnohanásobně vzrostla. A tak v polovině 19. století došlo i na rašelinu. Na Šumavských pláních byla nejvíce těžena – tedy borkována – vrchoviště u Soumarského mostu a na Chalupské slati u Borových Lad.
Dnes jsou všechna zdejší rašeliniště pod přísnou státní ochranou. Částečně odtěžená Chalupská slať je navíc i jakousi přírodní laboratoří, kde přírodovědci sledují postupné zarůstání našeho největšího rašelinného jezírka, vzniklého borkováním. Vede k němu poválkový chodníček a z dřevěné vyhlídky na jeho konci jsou jezírko i jeho slatinné okolí velice malebné.
Slatě Šumavských plání patří k nejnavštěvovanějším místům celého horského komplexu. Jsou jich zde desítky, každá má své vlastní jméno, ale v poslední době byly zahrnuty do několika společných ochranných pásem, a tak turisté mohou navštívit Jezerní slať s pěknou vyhl…