Rychločtení Odyssea – z Glasnevinu do Sandycove a zpět

Román Jamese Joyce Odysseus jistě není třeba představovat a většina čtenářů už pravděpodobně také slyšela o svátku Bloomsday, kterým si Joyceovi fanoušci každoročně 16. června tuto knihu připomínají. Literární díla nás však oslovují po celý rok, začíst se do nich můžeme v kterémkoli místě, sem tam něco přeskočit a skončit třeba na začátku. Následující výlet z jednoho konce Dublinu na druhý, konkrétně ze severozápadu na jihovýchod, který si za svého patrona vybral právě slavného autora s přísným knírkem a kulatými obroučkami brýlí, může být analogií takového „rychločtení“, ale zcela v cestovatelském duchu.

Když mne můj známý vysazoval z auta v okrajové dublinské čtvrti Finglas, oznámil mi, že v této oblasti je nejvyšší kriminalita v celém městě a že tedy doufá, že se tu v podvečer opět ve zdraví shledáme. Vzal jsem si jeho slova k srdci a namířil si to z kopce podél čtyřproudé Finglas Road (jinak také jedné z hlavních dublinských výpadovek N2) rovnou na hřbitov.

Glasnevinské pohřebiště je pozoruhodné hned z několika důvodů – tento největší hřbitov v Irsku je například místem posledního odpočinku takových velikánů místních dějin, jako byli Charles Stewart Parnell či Daniel O’Connell, který se významně zasloužil o jeho vznik. Naše kroky sem však vede především skutečnost, že se zde odehrává epizoda z našeho netradičního dublinského bedekru: jeden z hlavních hrdinů Joyceova románu Leopold Bloom se tu v úvodních pasážích knihy účastní pohřbu známého. Když míjíme vysoký plot, který postupně přechází v zeď oddělující hřbitov od rušné silnice, neuniknou nám náhrobky ozdobené mohutnými kamennými růženci ve výrazně nadživotní velikosti a také strategicky rozmístěné věžičky, vzdáleně připomínající zmenšené kopie tradičních irských round towers, jak je známe například z Glendaloughu. Jejich význam nám osvětlí informační tabule umístěné na zdi. Na věžích stávaly hlídky, jejichž úkolem bylo ubránit hřbitov před činností ressurectionists, zlodějů těl, kteří svůj lup dodávali za patřičný obnos na univerzitní pitevní stoly. Strážci mrtvých prý slavili výrazné úspěchy.

Cestu do centra města si můžeme ozvláštnit návštěvou Eccles Street, obyčejné dublinské ulice, která je pozoruhodná především tím, že v čísle 7 přebýval – na stránkách románu – Leopold Bloom se svou ženou Molly. Původní dům s tímto číslem popisným už sice nestojí, ale jeho dveře, uchráněné před demolicí, si můžeme prohlédnout v Centru Jamese Joyce v nedaleké North Great George’s Street.

V tuto chvíli se ovšem z tradičních joyceovských tras poněkud odchýlíme – pro gurmány a skutečné odysseovské nadšence s příležitostnou odbočkou do Duke Street a Davy Byrne’s…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Irsko