Jestliže pořadatelé olympijských her v Londýně chtěli sportovní dění dostat do ulic metropole, co nejblíž k jejím obyvatelům, snad nejlépe se jim to povedlo v případě soutěží v plážovém volejbalu. Sport, který vznikl poměrně nedávno, obsadí místo s dávnou tradicí rytířských klání, jichž se účastnil Jindřich VIII., navíc jen kousek od sídla premiérů v Downing Street – Horse Guards Parade.
Budova Horse Guards na Whitehallu z roku 1753 dodnes zůstává symbolickou hlavní vstupní branou do Buckinghamského paláce. Někdejší kolbiště Whitehallského paláce slouží jako přehlídkové prostranství královské jízdní gardy. Vznikla po restauraci království v Anglii. Když se vracel do vlasti z holandského exilu král Karel II., přivedl si s sebou i skupinu nejvěrnějších přívrženců, kteří vytvořili jeho osobní stráž. V roce 1660 se tak zrodil regiment, jenž střeží bezpečí britského panovníka dodnes. Spolu s Life Guards vykonávají strážní službu v Horse Guards příslušníci Blues and Royals, oba regimenty tvoří vojenskou jednotku zvanou Household Cavalry.
Většina z jejích 275 koní pochází z Irska. Podle tradice jsou černé barvy, protože Karel II. byl přesvědčen o tom, že černí koně na bitevním poli budí větší hrůzu. Naopak kůň trubače je tradičně bílý a kůň přenášející buben může mít jakoukoliv barvu. Kavaleristé ve stráži se střídají v budkách u brány Horse Guards na třídě Whitehall. Household Cavalry má přibližně tisícovku mužů a je elitní jednotkou britské armády. Jízdní garda, jež slouží jako osobní stráž královny a při nejrůznějších státnických a ceremoniálních událostech, je její nejznámější a nejviditelnější součástí. Mnohem početnější část, asi 700 vojáků, působí v motorizovaných bojových jednotkách, které prošly válečnými konflikty, jako byla válka o Falklandy, nebo se účastnily mezinárodních mírových misí a humanitárních operací na Balkáně, v Afghánistánu či Iráku. Nábor do Household Cavalry je otevřený každému, výběr je ale velmi náročný a příslušníci jednotky procházejí velmi tvrdým výcvikem.
Olympijský tenisový turnaj v Londýně se nemůže hrát nikde jinde než ve Wimbledonu. Zdejší tenisový stánek se ve světě bílého míčku těší pověsti tenisové destinace číslo jedna. Wimbledon se každoročně hraje jako třetí ze čtyř grandslamů, tedy největších a nejdůležitějších tenisových turnajů na světě (vedle mezinárodních mistrovství Francie, Austrálie a Spojených států). Vítězství ve Wimbledonu přitom většina tenistů považuje za nejcennější, protože jde o historicky nejstarší a nejznámější turnaj, jehož prestiž posilují i tradice, které si pečlivě střeží. První jeho zvláštností je, že se hraje na travnatém povrchu. Wimbledon si zakládá i na tradičních barvách, jimiž jsou tmavě zelená, fialová a bílá. Veškeré oblečení rozhodčích, sběračů míčků a dalších osob kolem turnaje je vyladěno do posledního detailu. Další výjimečností Wimbledonu je, že prakticky nedovoluje umístění reklamních ploch kolem dvorců. Patří k němu také „anglicky“ proměnlivé počasí a zdejší speciality, jimiž jsou pimms, osvěžující mix ginu s limonádou, v němž nesmí chybět kolečko okurky, máta
a kousky jahod i jablek, a také tradiční jahody se smetanou, bez nichž by zážitek z návštěvy turnaje nebyl úplný.
V Greenwichi, nejstarším královském parku v Londýně, se během olympiády sejdou závodníci v jezdeckých soutěžích. Parkur pro jejich závody vznikl pod Starou královskou observatoří, jež zdobí kopec v parku už od roku 1675. Král Karel II. ji dal postavit pro Johna Flamsteeda, jehož jmenoval prvním královským astronomem a pověřil úkolem sledovat noční oblohu a hlavně objevit metodu, jak by námořníci mohli určovat zeměpisnou délku, a tak zjišťovat polohu, v níž se nacházejí jejich lodě. Observatoř navrhl proslulý londýnský architekt Christopher Wren, jenž byl sám též profesorem astronomie. Londýn byl tehdy centrem mořeplavby a světového obchodu, což přispělo k tomu, že zeměpisná délka Greenwiche byla pro potřeby měření označena jako nultý poledník a podle této obecně uznávané souřadnice vzniklo mnoho map. Nejviditelnějším signálem přesného greenwichského času je červený balon zavěšený na stožáru na severovýchodní věži observatoře. Každý den pět minut před 13. hodinou je povytažen do poloviny stožáru, po dalších třech minutách nahoru a přesně o celé je spuštěn.
Pod observatoří stojí v parku Queen’s House, budova z učebnic britské architektury, první neoklasicistní budova v zemi. A ještě blíž k Temži, přímo na jejím břehu, stojí symetrický barokní komplex, kterým Wren nahradil původní tudorovský královský palác. Observatoř je spolu s dalšími stavbami v Greenwichi zapsána od roku 1997 na seznamu Světového dědictví UNESCO. O ní i o předchozích dvou místech se podrobně dočtete v čísle Země světa – Londýn 2.
K londýnským sportovním ikonám jistě patří také kriketový klub s dvousetletou tradicí – Lord’s Cricket Ground, který hostí olympijské závody lukostřelců. Areál se nachází v St John’s Wood v severozápadní části Velkého Londýna. Z českého pohledu je zajímavý tím, že zdejší budovu tiskového centra projektoval Jan Kaplický. Získal za ni nejprestižnější britskou architektonickou cenu Stirling Prize.
Další články z vydání o Londýně zde