Orangutaní dorostenec si hraje na trávě s kusem liány a předvádí prostocviky, před nimiž by každý gymnasta zblednul závistí. Ještě menší mládě si zkouší visy a veletoče na nataženém ocelovém laně pod bedlivým dohledem matky pohodlně usazené v rozsoše vedlejšího stromu. Kolem prostranství před správním střediskem Centra divokých zvířat Semenggoh nejsou žádné bariéry – až to tady orangutany přestane bavit, zmizí v okolní džungli.
„Orangutan, tolik co muž (orang) lesní (utan), jest hlavním zástupcem anthropoidů asijských; u Dajaků na Borneu zove se malajsky majas. Mimo ostrov Borneo, kde jest nejhojnější, obývá též Sumatru; zde však jest vzácnější a byl pokládán i za zvláštní druh.“ Na slovech, jimiž uvedl před více než 100 lety heslo „Orangutan“ v Ottově slovníku naučném pražský gymnaziální profesor Bohumil Bauše, pozdější školní rada a nadšený popularizátor přírodních věd, není třeba mnoho měnit ani dnes. Dokonce i s těmi dvěma druhy měl pravdu – velmi nedávno povýšili zoologové sumaterskou populaci orangutanů, čítající dnes už jen pouhých 7000 jedinců, na samostatný druh Pongo abelii. U bornejských orangutanů (Pongo pygmaeus) zase začali rozlišovat tři rasy, což však nemusí mít dlouhého trvání, zvláště poté, co se ukázalo, že jihozápadní rasa žijící ve střední a jihozápadní části Kalimantanu (indonéská část ostrova) by v některých znacích mohla mít blíže k orangutanům sumaterským než ke zbylým dvěma rasám bornejským.
Celkový počet volně žijících orangutanů bornejských se počátkem 21. století, ze kdy pocházejí zatím poslední údaje, odhadoval v nejoptimističtějším případě na 45–69 tisíc, z čehož na Malajsii připadá něco přes 12 tisíc – asi 1300 jedinců severozápadní rasy žije v Sarawaku a kolem 11 tisíc jedinců severovýchodní rasy v Sabahu. I když se v absolutních hodnotách nemusí zdát tato čísla úplně kriticky malá, je třeba si uvědomit, že za posledních zhruba 60 let klesl počet orangutanů v přírodě o více než polovinu, a předpokládá se, že stejným tempem bude pokles pokračovat i nadále, pokud člověk nezmění své chování. S původním obyvatelstvem žili orangutani dlouhá tisíciletí v bezproblémové koexistenci. První problémy nastaly až s příchodem Evropanů a jejich pušek. Daleko větší ohrožení než lov ale začalo představovat především od poloviny 20. století mýcení původních lesů – ať už kvůli těžbě dřeva nebo získávání zemědělské půdy. A tak se jedním z hlavních nepřátel orangutanů stala palma olejná (Elaeis guineensis).
Tato palma původem ze západní Afriky se začala v Malajsii pěstovat po roce 1910. Během jednoho století se vypracovala v nejvýznamnější plodinu, jejíž význam pro malajsijské hospodářství a společnost daleko přesahuje rámec zemědělské produkce. Postupně zastínila dříve dominující plantážní pěstování kaučukovníku a produkci přírodního kaučuku. K tradičnímu využívání palmového oleje v potravinářství, kosmetickém a chemickém průmyslu se přidalo jeho použití v biopalivech, a tak je o poptávku po této surovině nadlouho postaráno. Z Malajsie pochází skoro polovina celosvětové produkce palmového oleje. Asi půl miliardy palem tu ročně dává zhruba 16 milionů tun oleje a produkce meziročně neustále stoupá, v sektoru palmového oleje je bezprostředně zaměstnáno kolem půl milionu lidí. Palma olejná se tu dnes pěstuje na ploše větší než polovina České republiky (asi 43 000 km2), z čehož připadá na Sabah skoro 13 tisíc a na Sarawak přes šest a půl tisíce čtverečních kilometrů. Tahle čísla reprezentují opravdu „těžkou váhu“, s níž je každý ochranářský souboj velmi náročný. Navíc to není jen palma olejná, která se podílí na úbytku lesů. Kácí se kvůli těžbě dřeva, vysazování rychle rostoucích akácií poskytujících surovinu celulózkám, zakládání rýžovišť, plantáží kakaovníku a dalších plodin. Například v Sabahu klesla celková plocha lesů v období let 1950–2000 o více než třetinu. Když porovnáme údaje z let 1990 a 2005, zjistíme, že celková rozloha lesů v Malajsii klesla za tuto dobu téměř o 7 %, zmizelo jich skoro 15 000 km2, přičemž tempo odlesňování se výrazně zvýšilo po r…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Malajsie