Silnice kopíruje tok řeky Dora Baltea, míří na západ a mírně stoupá postupně se zužujícím údolím. K nejživějším evropským cestám patřila již od římských dob. Pochodovali tudy legionáři, stavěli cesty, mosty a akvadukty, z nichž mnohé se dodnes zachovaly. Nejslavnějším pocestným, který tudy projel, byl už ve 3. stol. př. n. l. Hannibal. Právě překročením Alp nad aostským údolím se ocitl ante portas neboli před branami věčného města, na něž táhl se svým vojskem a pověstnými slony. Velká armáda se tudy přehnala ještě jednou, když Napoleon podle Hannibalova vzoru kráčel vstříc svému vítězství u Marenga v roce 1800, jímž zahájil podmanění Apeninského poloostrova. Do Říma po této cestě procházely i nekonečné proudy bezejmenných poutníků, které sužovaly hory, chladné počasí, sníh a vítr, a konec konců i nehorázně vysoké mýtné, jež museli zaplatit.
Kdybychom teď odbočili do údolí Gressoney, tak se ocitneme na německy mluvícím území. Právě tam se totiž ve 12. století uchýlili obyvatelé ze švýcarské oblasti Vallis a silná německá kultura včetně jazyka se tu stále drží. Ale ani v údolí Aosty neuslyšíme pouze italštinu. Od roku 1191 patřilo k Savojsku, s nímž počátkem 19. století připadlo přechodně Francii a později Piemontu…

Úplné znění článku naleznete na v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2004

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz