V osm hodin osm minut osmého dne osmého měsíce dvoutisícího osmého roku (8.8.2008 v 08:08:08) budou zahájeny 29. letní olympijské hry v Pekingu. Den, kdy Mezinárodní olympijský výbor o hostitelské zemi rozhodl, se stal pro Čínskou lidovou republiku skutečným svátkem. Peking si olympiádu doslova vysnil – konečně dostane příležitost ukázat celému světu, že Čína není jen výrobcem levného nekvalitního zboží, symbolem porušování lidských práv, sociálního inženýrství, chudoby a zaostalosti, jak neúnavně hlásají média západního světa, ani že není jen zemí nefritu, hedvábí, prastarých pavilonů a Velké zdi, jak nám naopak namlouvají turističtí průvodci, nýbrž že jde ve všech ohledech o supermoderní světovou velmoc.
Jako všude, i v Pekingu pořadatelé usilují, aby jejich olympiáda byla lepší a krásnější než ty předešlé. Naštěstí už ne o to, aby byla větší – sportovců bude asi 10 500, což odpovídá předchozím olympiádám. Pro čínskou vládu je to přesto příležitost ukázat svou sílu a zvýšit prestiž. Jako by tato olympiáda chtěla naznačit: 21. století bude ve znamení Číny! Při budování sportovišť a stadionů využili pořadatelé služeb světově proslulých architektů a zapojili do výstavby renomované zahraniční firmy. A tak se stala pekingská olympiáda svátkem nejenom pro sportovce a jejich fanoušky z více než 200 zemí světa, ale také pro urbanisty, architekty, designery, stavbaře a pracovníky dalších profesí, kteří zde s hrdostí představují svůj um.
Pro Peking se příprava na hry stala také příležitostí k vybudování a rekonstrukci městské infrastruktury. Náklady na modernizaci silniční sítě, veřejné dopravy včetně metra, letiště, vodovodní a kanalizační sítě i na zlepšení životního prostředí přesáhnou mnohonásobně vlastní náklady na sportoviště a hry samotné.
Přípravy jsou v plném proudu a Peking se mění každým dnem. Velké počitadlo na ústředním náměstí Nebeského klidu odpočítává minuty do zahájení her, na každé volné zdi visí transparenty s olympijským mottem „Jeden svět – jeden sen“ nebo velkoplošné billboardy s plány nových sportovních komplexů, z reproduktorů stále dokola zní neoficiální olympijská hymna „Forever friends“. A obchodníci již dnes na olympiádě vydělávají – stánky s olympijskými suvenýry (dokonce i na Velké zdi) praskají ve švech a také olympijský koutek v každém větším čínském knihkupectví je stále plný zákazníků. Místo jednoho či dvou maskotů her jich v Pekingu mají hned pět. Každá z „pěti panenek“ (fu-wa) bude reprezentovat jeden z olympijských kruhů. Také olympijská pochodeň bude putovat po té dosud nejdelší trase (ač většinou letadlem), ponese ji rekordní počet běžců (21 880) a poprvé v historii olympijských her povede její cesta přes nejvyšší horu světa Mount Everest.
Nakažlivé nadšení zavládlo i mezi obyčejnými lidmi. Kolem pěti tisíc rodin se už rozhodlo pojmenovat své novorozené dítě Ao-jün, čili Olympiáda, a tisíce dalších zvolily jména olympijských maskotů: modré ryby Pej-pej, černé pandy Ťing-ťing a dalších. Národní hrdost a euforii vyjadřují Číňané i mnoha dalšími způsoby. Mimořádný zájem mezi mladými lidmi vzbudila možnost zúčastnit se olympiády jako dobrovolný společník a průvodce sportovců, turistů a dalších návštěvníků. Armádu 550 tisíc mladých lidí musela čínská vláda sice vyškolit a přezkoušet, žádné další finanční prostředky už však potřebovat nebude – stravné i kapesné si dobrovolníci musejí během sedmnácti dnů olympiády zajistit sami. A udělají tak bez váhání – příležitost seznámit se s cizinci a procvičit si angličtinu je skutečně lákavá a vzrušující.
Olympijská vesnice v severní části Pekingu, v níž se také nachází většina z jedenácti nových, dvanácti renovovaných a osmi provizorních sportovišť, je již víceméně připravena. Ostatní stavby jsou rovněž v závěrečné fázi výstavby.
Budovy mezi Pekinčany přirozeně vyvolaly bouřlivou diskuzi. Podle kritiků jsou příliš avantgardní a módní, narušují kontinuitu stavebního vývoje města a s tradiční čínskou architekturou nemají nic společného. Faktem je, že objekty nových sportovišť se vyznačují odvážným a neotřelým designem. Jsou v nich použity ty nejsoučasnější technologie se zvláštním důrazem na ekologii projektů. Vodu v bazénech ohřívá solární energie, dešťová a odpadní voda jsou jímány a recyklovány, přednost se dává přirozené ventilaci, pro podzemní parkoviště jsou nezřídka využita optická vlákna přivádějící pod povrch denní světlo. Největší pozornost poutají především dvě sportoviště – Národní olympijský stadion a Národní centrum vodních sportů. Pro oba objekty, i přes rozporné hodnocení odborné i laické veřejnosti, zdomácněly přezdívky – Ptačí hnízdo a Vodní kostka. Zřejmě je už obyvatelé města přijali za své.
Zahajovací ceremoniál se uskuteční na Národním stadionu neboli Ptačím hnízdě. Budovu navrhla špičková švýcarská architektonická kancelář Herzog & de Meuron, která je známá např. revitalizací londýnské galerie Tate Modern. Na první pohled vzdušná budova ve tvaru misky stojící na červeném podstavci je jakoby spletena z 36 kilometrů ocelových prutů a připomíná z větviček a stébel spletené ptačí hnízdo. Konstrukce je zastřešena průhlednou plastovou folií. Stadión, dimenzovaný na 91 tisíc diváků, bude během olympijských her sloužit pro zahajovací a závěrečnou ceremoniál, nejdůležitější fotbalová utkání a atletické soutěže. Přirovnání k ptačímu hnízdu použili poprvé samotní architekti při prezentaci návrhu před výběrovou komisí. Ptačí hnízda, především polévka z hnízda jednoho druhu rorýse, jsou zároveň velmi vzácnou, drahou a, jak věří Číňané, také zdravou čínskou delikatesou. Možná i tato asociace pomohla Ptačímu hnízdu před čínskou porotou zvítězit.
Pozornost poutá také nedaleký jednoduchý modrý hranol Národního centra pro vodní sporty. Bublinová struktura povrchu stavby neodbytně vyvolává představu obrovské kostky modravé vody. Stadion se rozkládá na ploše pěti hektarů a má kapacitu 17 000 míst. Budou se tu konat soutěže v plavání, synchronizovaném plavání a skocích do vody. Sportoviště bylo jako jediné z olympijských objektů celé postaveno ze sponzorských darů krajanů žijících v Hong Kongu, v Macau a na Tchaj-wanu. K dalším čerstvě dokončeným nebo právě dokončovaným stavbám patří třeba velodrom Lao-šan, Národní stadion sálových sportů, který bude hostit soutěže ve sportovní gymnastice, skocích na trampolíně a závěrečnou část turnaje v házené, Olympijská basketbalová hala, Hala Čínské zemědělské univerzity, kde proběhnou zápasnické soutěže a také paralympijský volejbalový turnaj, nebo Hala Pekingské univerzity postavená pro olympijský i paralympijský turnaj ve stolním tenisu.
Nově vybudovaná sportoviště jsou však jen zlomkem změn, které v souvislosti s blížící se olympiádou Peking zažívá. Největší finanční injekci bylo zapotřebí naordinovat městské infrastruktuře a nedostačujícímu dopravnímu systému. Cesta z mezinárodního pekingského letiště do centra je zatím jen výjimečně něčím jiným než dvouhodinovým utrpením. Zvláště od roku 2006, kdy byly z ekologických důvodů z Pekingu vykázány motocykly, ale přibyl další milion aut, jsou pro město typické neustálé dopravní zácpy. Jeden český sportovec řekl, že doprava po celém městě mu připomíná pražskou Jižní spojku v době špičky. V taxíku je navíc horko, nebo naopak zima, a míchají se tu pachy česneku, cigaret a špinavých ponožek. Zástupci Mezinárodního olympijského výboru byli sice takové cesty z letiště patrně ušetřeni, přesto se nedávno od této instituce dostalo Pekingu výrazného varování: „Sportovci musí být schopni se dostat z olympijské vesničky na každé sportoviště nejpozději do třiceti minut!“ A tak se v Pekingu buduje a modernizuje síť komunikací a veřejné dopravy. Bylo už postaveno na 300 km nových silnic a zmodernizována byla flotila 18 tisíc rozhrkaných, neklimatizovaných městských autobusů. Nejstarší trasy metra procházejí významnou rekonstrukcí, tři linky byly rozšířeny celkem asi o 100 km. Na ně má nově navazovat řada autobusů do všech koutů Pekingu.
Peking je nechvalně znám svým silně znečištěným ovzduším. Téměř dvě stovky továren, tepelných elektráren a dalších znečišťujících podniků již byly z města vykázány, nicméně je nahradily tři miliony automobilů, které nyní podle odhadů jezdí ulicemi sedmnáctimilionového Pekingu. Ke znečištění přispívají také prašné bouře přinášející jemný písek z pouště. Kolem Pekingu byl proto vytvořen tzv. Zelený pás, po celém městě a především na sever od centra bylo zasazeno 28 tisíc stromů. Jako součást olympijské vesničky vyrostl na sever od Ptačího hnízda les s umělou řekou a mokřady. Během konání srpnových her se navíc zastaví provoz velké slévárny a chemičky, dvou nejhorších znečišťovatelů vzduchu, a bude významně omezeno používání automobilů. Již při loňském summitu afrických států a Číny si něco podobného Pekinčané vyzkoušeli – v garážích muselo tehdy zůstat 490 tisíc aut státních zaměstnanců, k nimž se dobrovolně připojily další tisíce automobilistů. Pro přesnější předpovídání počasí během her byla vypuštěna družice „Vítr a mrak 2D“ a vláda začala počítat dny, kdy je namísto silné vrstvy smogu vidět modrá obloha. V srpnu 2007 to prý bylo 26 dní, což je pro sportovce dobrá zpráva.
Pro nápravu některých „zlozvyků“ pekingských obyvatel byl založen speciální výbor, povolány zástupy dobrovolníků a popsány desetitisíce výchovných plakátů. Vyhlašují se stále nové výchovné kampaně, např. „Čistá olympiáda“ nebo „Usměvavý Peking“. Výchovnými kampaněmi se bojuje proti hlasitému chrchlání a plivání na ulici, pohazování odpadků, notorickému předbíhání ve frontách, křiku a nadávání na veřejnosti. Pokutu 50 jüanů (asi 125 Kč) zaplatí každý, kdo bude přistižen při porušování těchto pravidel a zákazů. V rámci kampaní byl na každý jedenáctý den v měsíci vyhlášen „Den spořádaného stání ve frontě“, kdy po městě chodí dobrovolníci a snaží se přesvědčovat občany, aby se u přepážky v bance či na poště nestrkali a nepředbíhali, aby se nehrnuli do metra hlava nehlava, netlačili se, jak tomu obvykle je, ale aby vyčkali, až lidé vystoupí a pak postupně, jak stojí v řadě, nastoupili. Na zdech ve stanicích metra, na zastávkách autobusů, ale vlastně na každém sloupu, v taxících, prostě všude visí plakáty a letáky s instrukcemi, jak se chovat „civilizovaně“. Také již zmínění taxíkáři se v těchto dnech musí mít na pozoru: firemní inspektoři totiž chodí na tajné kontroly a pokud nachytají řidiče, jak ve voze spí, kouří, má tam nepořádek či nepříjemný zápach, přísně ho pokárají a pokutují až 200 jüany (500 Kč).
Čínská vláda se také snaží v rámci příprav na olympiádu občany města vzdělávat. Pro taxikáře, policisty i další zaměstnance služeb byly zavedeny mimořádné kurzy angličtiny. Pro potřeby obyčejných občanů byl vytvořen seznam dvaceti anglických frází, jejichž znalostí by pekingští občané mohli přispět k tomu, aby se olympijští hosté cítili vítáni. Byly také vyměněny všechny vývěsní tabule na obchodech, restauracích i označení ulic v tzv. Chinglish, zkomolené angličtině.
Všechno rychle spěje k onomu magickému osmičkovému datu, a tak nezbývá, než popřát Pekingu organizační úspěch při pořádání největšího celosvětového setkání lidí všech národů a kultur.
Další články z vydání o Vysokých Tatrách zde