Blízkost území Ománu a Íránu, prakticky coby kamenem dohodil přes vodní úžinu, znamenala v minulosti nejen mnoho kontaktů, ale také konfliktů. Proto můžeme v Ománu nalézt pozůstatky architektury perského typu a vzpomínat na dobu Hormuzského království. Jeho jméno nese i samotná úžina, vstupní brána do Perského zálivu, kterou vede jedna z nejdůležitějších ropných tras světa a která se občas stává dějištěm námořních cvičení i provokací.

Historie Hormuzu jako významného přístavu v regionu sahá už do 10. stol. V té době se ale přístavní město rozkládalo na severním pobřeží Hormuzského průlivu. Zhruba od počátku 12. stol. bylo sídlem nepříliš významné dynastie arabských princů, kteří snad pocházeli z Ománu. Pro kontrolu obou stran Perského zálivu bylo podstatné, že hormuzští vládci ovládali rovněž některá místa na ománském pobřeží jako například Kalhát (Qalhát). V důsledku dynastických sporů hormuzský stát postupně slábl a ohrožovaly ho i neustálé nájezdy mongolských Čagatajců do oblasti jihovýchodní Persie. Nakonec byl starý přístav na počátku 14. stol. opuštěn a město Hormuz celé přesunuto na ostrov v úžině, který dnes nese také jméno Hormuz. Pozůstatky starého Hormuzu jsou stále patrné asi 10 km jihozápadně od dnešního Minābu a asi 15 km od současné linie íránského pobřeží. V tomto případě platí doslova, že jeho slávu zavál čas.

Podobně je na tom ale i starodávný Kalhát na severovýchodním pobřeží Ománu, asi 20 km severně od Súru, který byl letos zapsán…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Omán