„Výstřelem z křižníku Aurora začala Velká říjnová socialistická revoluce…,“ zní mi v uších památná věta z učebnice dějepisu. Jakpak asi takový křižník vypadá a jak daleko je vlastně Leningrad, ptal jsem se jako dítě sám sebe při výkladu učitelky, která barvitě popisovala přelomový moment v dějinách 20. století. Ani ve snu jsem si tehdy nepředstavil, že mě osud zavane do Ruska a já budu jednoho dne stát před legendárním plavidlem.
Jak už to v podobných situacích bývá, realita zcela překryla ideály a představy vybájené v dětství. Okolo nábřeží stojí řady autobusů, ze kterých vystupují nebo naopak nastupují zahraniční turisté. Ti si přece stejně jako já nemohli nechat ujít pohled na jeden ze symbolů metropole na Něvě. Davy návštěvníků jsou logicky vodou na mlýn všemožným pouličním prodejcům, kteří jsou ochotni prodat takřka cokoliv. Dost možná, že byste po chvilce smlouvání mohli u některých z nich koupit Auroru celou. Bylo by to zřejmě dost drahé a krajně nepraktické. Pohodlnější je přivézt si domů třeba pohlednici nebo obrázek lodě od místního umělce
Na současném místě kotví Aurora od listopadu 1948. Vlajková loď vojenské flotily byla na vodu spuštěna poprvé v roce 1900. O pět let později byla součástí tichomořské eskadry a zúčastnila se proslulé bitvy u Cušimy, v níž Rusové utrpěli zdrcující porážku a prohráli tak válku s Japonskem. Posádce se naštěstí podařilo Auroru zachránit, takže se loď o rok později vrátila do Kronštadtu. Před revolucí kotvil křižník v Petrohradu. Prozatímní vláda rozhodla, že loď musí v pohnuté době město opustit. Všechno ale dopadlo jinak. Na Auroře byl ustaven revoluční výbor, v jehož čele stáli bolševici. Na stožár vyvěsili rudou vlajku a odmítli s lodí odplout. Dál není třeba pokračovat. Podle tehdejšího ruského kalendáře 25. října 1917 přesně ve 21 hodin a 40 minut zazněl výstřel, který dal pokyn k útoku na Zimní palác. Řada historiků upozorňuje na fakt, že domluvený signál zazněl o něco dříve a ve skutečnosti se střílelo z děla umístěného v Petropavlovské pevnosti. Jak to vlastně s oním památným výstřelem doopravdy bylo, se po bezmála devadesáti letech dozvíme jen stěží.
Jisté je to, že klíčové dějinné události včetně bolševické revoluce jsou těsně spjaty s gigantickým prostorem Palácového náměstí. Označení velikosti není v tomto případě jen prázdným slovem. Devítihektarovému prostranství vévodí se svým 580 metrů (!) dlouhým průčelím budova Generálního štábu postavená podle projektu italského architekta Carla Rossiho. Ve středu budovy se nachází triumfální oblouk připomínající ruské vítězství nad Napoleonem roku 1812. Jeho sochařská výzdoba vychází z tradice antických triumfálních oblouků, jimiž procházely vítězné římské armády při návratu domů. Na vrcholu šestnáctimetrového oblouku se vyjímá šestispřeží okřídlené bohyně Vítězství. Jako nejtěžší úkol se ukázalo spojení Palácového náměstí s Něvským prospektem. Architekt zvolil z několika variant tu, kterou můžeme obdivovat i v současnosti. Z Palácového náměstí se vchází Vítězným obloukem do šikmo směřující Velké mořské ulice, která ústí na Něvský prospekt.
Další připomínkou slavného vítězství nad Napoleonem je Alexandrův sloup, stojící uprostřed Palácového náměstí. Jeho autorem je známý architekt francouzského původu August de Montferrand, který většinu svého života strávil v Petrohradu a vytvořil zde mimo jiné i chrám svatého Izáka. Tento muž měl rád výzvy, a proto se rozhodl i v případě sloupu pro neobvyklé řešení. Grandiózní pomník caru Alexandru I. sestává z podstavce a z žulového monolitu o hmotnosti 650 tun, na jehož vrcholu stojí anděl nesoucí kříž. V Evropě existovaly v té době pouze tři obdobné památníky tvořené monolitem, všechny však byly menší než petrohradský. Desetitisíce lidí včetně carské rodiny přihlíželi 30. srpna 1834 zvedání sloupu. Technicky složitá operace trvala jen necelé dvě hodiny. Obří sloup vojáci nejdříve „vykutáleli“ po nakloněné rovině do výšky jedenácti metrů a teprve poté jej pomocí složitého systému lan, kladek a závaží vyzdvihli na podstavec. I dnes vás při pohledu na celkem 47,5 m vysoký pomník zamrazí, když si uvědomíte, že monolit o výšce 25,5 m spočívá na podstavci bez jakéhokoli upevnění, jen díky své neuvěřitelné hmotnosti. Do základů podstavce dělníci zapustili 1250 dřevěných pylonů dlouhých šest metrů. Stěny podstavce zdobí bronzové basreliéfy zobrazující starobylou zbroj či alegorie světa, vítězství, spravedlnosti a hojnosti.
S ojedinělým sloupem je spojena také řada historek. Jedna z nich hovoří o tom, že bolševici anděla z vrcholu po revoluci sundali a jeho místo měl zaujmout sám veliký Vladimir Iljič Lenin. Když však začal Sergej Ejzenštejn na počest 10. výročí převratu natáčet oslavný snímek Říjen, trval na tom, aby se anděl – byť jen na dobu filmování – vrátil zpět. Po natáčení se zřejmě na původní plán zapomnělo, a díky tomu okřídlený archanděl Gabriel, jehož obličej sochař Orlovskij vytvořil podle cara Alexandra I., dodnes stojí na svém místě.
Komu by snad přišlo líto, že neuvidí velikého revolucionáře Lenina přímo uprostřed Palácového náměstí, může se za jeho pomníky vypravit do jiných částí Petrohradu. Typický postoj plamenného řečníka lze obdivovat například na soše nedaleko Finského nádraží. Lenin se zvednutou rukou je obrácený čelem k masám a stojí na věži obrněného vozu, ze kterého agitoval společně s dalšími revolucionáři po návratu z emigrace na jaře 1917.