Velké půlkruhové náměstí Piazza del Plebiscito v centru Neapole, které vypadá jako o něco zmenšená kopie Svatopetrského náměstí v Římě, je ideálním výchozím bodem k prohlídce města. Z jedné strany ho uzavírá Královský palác, z druhé kostel sv. Františka z Paoly. Nedaleko jsou dva ze tří proslulých hradů – Castel Nuovo leží hned za Královským palácem, Castel dell’Ovo na opačné straně vedle jachetního přístavu Santa Lucia. Ke třetímu hradu Sant’Elmo je sice třeba od moře vystoupat křivolakými uličkami, ale není to nijak daleko. Ještě mnohem blíž se ve stejném směru nacházejí nejslavnější neapolské kostely.
Samotné Piazza del Plebiscito, harmonické a dekorativní náměstí, vznikalo v 18. stol. Současnou podobu mu však vtiskl až král Joachim Murat. Právě za jeho vlády dostalo náměstí půlkruhový tvar s velkou kolonádou v dórském stylu. Okázalý kostel sv. Františka z Paoly, jehož průčelí je zasazeno do středu kolonády, nechal postavit až v roce 1817 Ferdinand I. jako výraz díků za opětovné získání svého království po pádu Napoleona a Murata. Stavitel Pietro Bianchi se při budování neoklasického kostela inspiroval římským Pantheonem.
Před kolonádou stojí čelem ke Královskému paláci jezdecké sochy Ferdinanda I. a jeho otce Karla VII. Palazzo Reale původně postavil architekt Domenico Fontana pro španělského místokrále Fernanda Ruize de Castro v letech 1600–1602. Častými přestavbami však palác měnil svůj vzhled. Nejvýraznějších změn doznal za bourbonských vládců a také za Joachima Murata. Po velkém požáru v roce 1837 vedl jeho obnovu Gaetano Genovese. V roce 1888 nechal italský král Umberto I. postavit do průčelí sochy symbolizující jednotlivé dynastie, které vládly Neapoli. Zleva doprava tu stojí normanský Roger I., Fridrich II. Hohenštauf, Karel z Anjou, Alfons I. Aragonský, císař Karel V. (Habsburkové), Karel VII. Neapolský (Bourboni), Joachim Murat a Viktor Emanuel II. (savojská dynastie).
Palác byl silně poškozen spojeneckým bombardováním v roce 1943. Po rekonstrukci začal sloužit jako muzeum nábytku, gobelínů, porcelánu a maleb. Přístupné je i kouzelné soukromé dvorní divadlo, dílo Ferdinanda Fugy z roku 1768. Značnou část paláce zaujímá Biblioteca Nazionale. V nejvyšším patře je deponováno zhruba 1,8 mili…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kampánie