Čím víc se přibližujete k jižní hranici Černé Hory, tím častěji se vám připomíná vůně Orientu. Přinejmenším tím, že vám místní lidé na tabulích u silnice nabízejí ubytování v apartmánech nejen černohorským slovem sobe a německým Zimmer, ale také albánským dhoma. Svérázný Ulcinj, přilepený na hranicích s islámským sousedem, je nejjižnějším městem na černohorské riviéře.

Před návštěvou Ulcinju se zastavte v hluboké zátoce Valdanos, která leží jen pár kilometrů před ním. Má tvar podkovy a ohromí vás svou nádherou, bílými oblázky, průzračným mořem a klidem. Hraje také roli v historii Ulcinju. Když Turci prohráli velkou námořní bitvu u Lepanta, poskytli prý Ulcinj čtyřem stovkám pirátů, kteří bojovali na jejich straně. Piráti však azylu nevyužili k odpočinku, jak Turci zamýšleli, ale z nedaleké osady Valdanos ve stejnojmenné zátoce si vytvořili opevněnou základnu s přístavem, odkud podnikali své loupeživé výpravy. Další verze pirátského příběhu říká, že Turci piráty ze severní Afriky pozvali, aby přepadali obchodní lodě Benátské republiky, ale také osady a města na Jadranu a přilehlých ostrovech. Ať tak či onak, byla to zřejmě nejdivočejší éra v dějinách Ulcinju. Piráti získali takovou moc, že drancovali osady na jaderském pobřeží, přepadali a olupovali všechny lodě plující od delty Neretvy až po Korfu, včetně osmanských. Jejich řádění zastavil až společný postup turecké a benátské vlády. Spojené loďstvo přepadlo osadu Valdanos, námořníci zapálili domy i lodě pod pirátskou vlajkou a část jejich posádek pobili. Mimochodem, Valdanos se v 60. letech minulého století zalíbil jugoslávskému vojenskému námořnictvu, které v zátoce chráněné skalisky chtělo vybudovat námořní základnu. V celém okolí zabrali lidem olivové háje a lokalitu uzavřeli. Nakonec místo základny začala armáda stavět luxusní rekreační středisko pro vojáky a jejich rodiny. Až po rozpadu Jugoslávie se zátoka otevřela veřejnosti. Místo ale stále spravuje armáda, a tak se připravte na to, že vás u brány na příjezdové cestě muži z ochranky požádají o pas…