V kraji, kde svahy Jeseníků a Zlatohorské vrchoviny přecházejí do úrodné nížiny, zvané Slezská Haná, leží Osoblažsko. Výběžek zůstal součástí českého státu i po roce 1742, kdy Marie Terezie po prohrané válce odstoupila větší část Slezska pruskému králi Bedřichu II. Od té doby, s výjimkou druhé světové války, platí dnešní hranice. Centrem oblasti bylo vždy městečko Osoblaha, které prožívalo největší rozmach v 19. století, kdy mělo přes 4000 obyvatel, cukrovar, plynárnu, krajkářskou školu, sídlil v něm okresní soud a celní úřad. Chyběla ale železnice.

Nadosah se Osoblaze přiblížila v roce 1872, kdy vlaky začaly jezdit po trati z Krnova do Glucholaz v Polsku. O napojení na tuto dopravní cestu stál hlavně osoblažský cukrovar, sloužit měla i zdejším zemědělcům. Stavbu se po nejrůznějších tahanicích podařilo prosadit až v roce 1896, kdy začal v monarchii platit zákon o drahách nižšího řádu, který umožňoval stavět místní tratě. K obdržení licence bylo třeba trať mírně pozohýbat, aby délka přesáhla státem požadovaných minimálních 20 km. Železniční inženýři proto na rýsovacích prknech nejkratší spojení z Třemešné ve Slezsku přes obce na trati do Osoblahy natáhli několika zjevně zbytečnými oblouky na 20,218 km. Na jaře roku 1898 práce začaly, a díky tomu, že šlo o úzký rozchod 760 mm, neuvěřitelně rychle pokračovaly. Úsporné řešení totiž zjednodušilo budování železničního svršku a snížilo náklady na stavbu propustí a mostů. Stát ušetřil asi 40 % finančních prostředků, nevýhodou ale byla pomalejší jízda a nižší přepravní kapacita dráhy. Vzniklo na ní několik železničních zastávek a dosavadní zastávka Třemešná ve Slezsku byla rozšířena na stanici. Již v prosinci téhož roku vyrazil na trať první vlak. Rakouské státní dráhy vybavily trať třemi parními lokomotivami, osobními, služebními a nákladními vozy. Před první světovou vá…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky