Sardinie, druhý největší středomořský ostrov, rozhodně patří k nejkrásnějším oblastem Evropy a ne nadarmo je označován jako Karibik či Smaragd Středomoří. Většina turistů míří na Sardinii především kvůli jejím nádherným plážím a čistému tyrkysovému moři . Neméně úchvatné hornaté a řídce osídlené vnitrozemí jim – s trochou nadsázky – zpřístupnila Evropská unie, jejíž fond pro regionální rozvoj přispěl na projekt „Zelený vlak“. Odstartovala ho skupina železničních nadšenců pracujících na sardinských drahách, kteří se na počátku 80. let minulého století rozhodli věnovat část svého volného času restaurování staré parní lokomotivy Reggiane 400, vyrobené na konci 19. století. Po měsících práce, když mašinka konečně spokojeně zabafala a vyjela z dílen v Monserratu, splnil se nejen sen nostalgických Sardinců, ale celý projekt vnuknul místním turistickým úřadům skvělou myšlenku: s podporou sardinské autonomní vlády zrekonstrujeme staré parní lokomotivy a necháme je jezdit po pitoreskních tratích, které turisty zavedou do nitra ostrova. Odlehčí tak pobřeží, které v sezoně překypuje ruchem, a poznají stejně přitažlivé území s mnoha zajímavým památkami a nádhernou přírodou. Projekt, který navíc respektuje životní prostředí, získal i přízeň Evropské unie, jež na něj přispěla ze svého fondu pro regionální rozvoj.
Do dneška bylo zrekonstruováno 6 parních lokomotiv, nejstarší z nich, Winterthur, byla vyrobena v roce 1893. Projekt zahrnuje samozřejmě restaurování historických vagonů s jejich lakovanými dřevěnými sedadly a mosaznými a měděnými ozdobami, rekonstrukce železničních tratí a vybraných stanic. V některých, jako například v Seui, byl ve spolupráci s místními úřady zřízen turistický úřad. Poskytuje lidem informace o regionu a slouží také jako výchozí bod značených turistických cest. V Monserratu bylo kromě toho v roce 1997 otevřeno Muzeum sardinských železnic. Návštěvníci si v něm mohou prohlédnout restaurované a provozuschopné lokomotivy a vagony, drezínu s kapotou starého fiatu, nejrůznější drážní zařízení, kuriozní přístroje a vybavení vozidel a nádraží. Vstoupit mohou také do místnosti s dobovým nábytkem a uspořádáním, která dává obrázek o tom, jak vypadala typická železniční stanice v 19. století. Velkou pozornost, zvláště dětí, vzbuzují modely některých zajímavých úseků na sardinských drahách…
Úpné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2003
Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz