Kolem tří tisíc ostrovů a ještě o něco víc maličkých ostrůvků je rozeseto podél pobřeží, roztřepeného do hlubokých zátok a fjordů, jež se táhnou dál do vnitrozemí v podobě údolí, oddělujících kopce a planiny. Mořské vlny Skagerraku se rozbíjejí o žulové skály, jejichž povrch obrousily do hladka. Západní pobřeží provincie Bohuslän, od Göteborgu na sever až k hranici s Norskem, okouzluje svou rozmanitou malebností.
Archeologické nálezy potvrzují, že provincie Bohuslän byla osídlena již v době kamenné. Zcela jedinečné svědectví o svém životě na západním pobřeží dnešního Švédska ale zanechali svým následníkům lidé doby bronzové. Kreseb vyrytých do plochých skal si dlouho nikdo nevšímal, později se však ukázalo, že tajemné rytiny pocházejí z období let 1700 až 1500 př. n. l. V době svého vzniku zdobily rytiny pobřeží mělké zátoky, moře ale ustoupilo, a tak se dnes nacházejí několik kilometrů od pobřeží. Nejpočetnější a nejzřetelnější jsou v okolí městečka Tanum, a tak bylo toto místo zařazeno v roce 1994 na seznam Světového dědictví UNESCO.
Život tehdejších obyvatel přibližuje muzeum ve Vitlycke. Replika osady z doby bronzové sestává ze dvou chatrčí pro více rodin a přístřešků pro dobytek. Na několik set metrů dlouhé stezce se objevují také zajímavé ukázky loveckých pastí. Muzeum nabízí několik výkladů původu a významu obrázků, jež většinou znázorňují lidské postavy, zvířata, zvláště jeleny a koně, také býky, lovecké scény a zbraně, hlavně štíty a oštěpy. Pro ženy jsou charakteristické dlouhé vlasy, zatímco pro muže výrazný pohlavní orgán. K nejznámějším obrazům patří Svatební dvojice, muž a žena milující se vestoje.
Významná je dvoumetrová postava muže s kopím blízko obce Litsleby, největší umělecky ztvárněná lidská postava z doby bronzové v Evropě, jež snad představuje posla vikingského boha Odina. Velmi častý motiv lodě je možné chápat jako symbolický prostředek na cestě z pozemského světa do říše mrtvých, o čemž svědčí i prehistorické kamenné hroby s půdorysem ve tvaru lodi. Další velká ohlazená skaliska, jež posloužila pravěkým umělcům k vytvoření rytin, jsou rozeseta v okolí. Většinou jsou orientována jižním a východním směrem, tedy ke slunci, což jejich výtvarné sdělení magicky umocňuje. Archeologové obrázky natírají červenou barvou, aby je lidé dobře rozpoznali. Některé, méně zřetelné, jsou totiž vidět jen brzy ráno nebo pozdě večer při nízkém slunci. Nikdo neví a už ani nezjistí, jak tomu bylo původně. Některé jsou ve velmi špatném stavu a hrozí, že během pěti až dese…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švédsko