V 18. století se v Anglii zrodila průmyslová revoluce. Vedly k ní převratné technologické postupy a vynálezy, které obrátily naruby způsob života milionů lidí v celé Evropě. Do bouřlivé doby přeměn významně zasáhla i rodina Darbyů.
Kraj v okolí Coalbrookdale v hrabství Shropshire ve střední Anglii tehdy živily vysoké pece vytápěné dřevěným uhlím. Rozmach průmyslu zvyšoval poptávku po železe, tím ale také rostla spotřeba dřeva, dokonce do té míry, že se cítili ohroženi stavitelé lodí pro britské válečné námořnictvo. V roce 1708 si jednu z pecí pronajal výrobce železných hrnců Abraham Darby (1677–1717). O rok později přišel s novou metodou zpracování železné rudy, když místo dřevěného uhlí použil koks, na který zpracovával místní uhlí.
Tento objev znamenal ohromný pokrok, protože produktivnější technologie umožnila rozvoj a rozšíření nových konstrukcí staveb a strojů. Anglické hutnictví navíc přestaly omezovat zásoby stále cennějšího dřeva.
Úspěchy Abrahama Darbyho určily životní dráhu jeho syna, byť mu v době otcovy smrti bylo pouze 6 roků. Ve svých devatenácti letech Abraham Darby II. (1711–1763) převzal huť a celý proces zdokonalil, takže v roce 1755 už ve zcela nové peci vyráběl velmi kvalitní litinu. Stavitelům prvních železničních tratí dodával koleje i vozy. V cestě svého děda a otce pokračoval i Abraham Darby III. (1750–1791).
Dynastii železných Darbyů, jak jim Angličané říkali, proslavil jedinečný pomník – první litinový most na světě. Spojuje břehy řeky Severn, která sloužila průmyslovému kraji jako důležitá dopravní cesta. Stály podél ní vysoké pece, typické továrny z červených cihel, doky pro stavbu člunů, přístavy a obchodní skladiště, ale i hospody a příbytky dělníků. Mezi Madeley a Broseley tehdy existoval značně nespolehlivý a nepohodlný přívoz. Architekt ze Shrewsbury Thomas Farnolls Pritchard proto přišel s nápadem nahradit ho mostem a jednomu z vlastníků blízkých železáren předložil plán, jak ho postavit. Johna Wilkinsona nemusel dlouho přesvědčovat, měl takovou zálibu v železe, že mu přezdívali Iron Mad neboli Železný Blázen. Nosil klobouk ze železa, byl pochován v železné rakvi a jeho hrob zdobí obelisk ze železa. Wilkinson přivedl k projektu nejmladšího z Darbyů, jenž se stal vůdčí osobností celé stavby, protože Pritchard zemřel, sotva se práce rozběhly. Díky zkušenostem Darbyho a práci jeho konstruktérů a dělníků vzniklo dílo, které nejen překročilo z jednoho břehu řeky na druhý, ale také symbolicky ze staré do nové doby.
První díly mostu začaly Darbyho závody odlévat v roce 1777. Největšími kusy byla hlavní polokruhová žebra, z nichž každé váží 5,75 tuny. Kamenné pilíře nesou pět sad těchto žeber, která jsou s dalšími železnými částmi propojena pláty, ozdobnými kruhy a výztuhami. Spoje jistily klíny, až později byly přidány šrouby. Celek tvoří jediný mostní oblouk o rozpětí 30 m. Vzhledem k tomu, že konstruktéři ještě neznali přesně vlastnosti litiny, je pevnost mostu předimenzovaná a poskytuje více než dostatečné záruky bezpečnosti.
Dělníci most sestavili během několika měsíců, aniž by musela být přerušena plavba lodí po rušném Severnu. Po dokončení přístupových silnic začal most sloužit dopravě 1. 1. 1781. O čtyři roky později při rozsáhlých povodních prošel zatěžkávací zkouškou, při níž výtečně obstál, zatímco mnohé kamenné mosty velká voda pobořila. Pro Darbyho železárny to byla ta nejlepší reklama, která hned přinesla další zakázky.
Ironbridge se stal symbolem doby a odstartoval epochu výstavby mostů z litiny a svářkové oceli, která trvala celé století. Unikátní stavba od počátku přitahuje pozornost odborníků, umělců i turistů. V jejím blízkém okolí najdou i řadu dalších jedinečných památek na počátky průmyslové revoluce. Nadace Ironbridge Gorge Trust spravuje přímo v Coalbrookdale Muzeum železa, kde původní pec stále vyrábí podle staré technologie kujné železo, o které mají zájem umělečtí kováři v celé Anglii. Muzeum řeky Severn, umístěné v bývalém skladišti hned u řeky, přibližuje význam vodního toku v rozvoji průmyslu. Bohaté zásoby jílu umožnily v této oblasti také rozvoj porcelánek a keramiček. Jejich historii připomíná Muzeum porcelánu v Coalportu v bývalé továrně s typickými konickými věžemi vypalovacích pecí a Muzeum dlaždic v Jackfieldu. Průmyslový skanzen Blits Hill zahrnuje rekonstruované objekty někdejších hutí, dolů, porcelánky, keramičky, dílen, obchodů a obydlí lidí, kteří zde pracovali. Díky mnoha nadšeným dobrovolníkům, kteří v historických kostýmech přibližují práci i běžné životní činnosti lidí 19. století, zde ožívá průmyslová minulost kraje velmi přesvědčivě. Její chloubou zůstává Ironbridge, zařazený na seznam historických a kulturních památek UNESCO.