Pokud se chceme s Vysokými Tatrami blíže seznámit, neměli bychom zůstávat jenom v hranicích jejich zeměpisného vymezení. Horstvo si prostě nelze odmyslet od širšího okolí, s nímž je svázáno silnými pouty společného historického, kulturního i hospodářského vývoje, a tak se tedy nyní zkusme na chvíli od Tater vzdálit. Krátký výlet směrem „dolů“ začněme stylově v Popradu, který bývá nazýván bránou do Vysokých Tater.
Desáté největší město Slovenska v současné podobě neexistuje dlouho, letos mu bude pouhých 62 let. Vzniklo totiž hned po druhé světové válce administrativním spojením pěti blízkých spišských městeček, která už předtím víceméně splynula a dnes mají status městských částí – kromě původního Popradu to byly Matejovce, Veľká, Stráže pod Tatrami a Spišská Sobota. Poprad mezi nimi začínal hrát prim teprve od počátku 70. let 19. století, kdy se stal důležitou zastávkou Košicko-bohumínské železnice, a na základě toho brzy i rušným turistickým centrem. O jeho významu pro tehdejší cestovní ruch svědčí i to, že již v roce 1876 zde Uherský Karpatský spolek založil muzeum, jehož následníkem je současné Podtatranské muzeum. Kdo se zajímá o pravěk a středověk podtatranské oblasti, najde v expozici řadu zajímavých sbírkových předmětů i obrazových materiálů, včetně těch, které se vztahují k unikátnímu nálezu travertinového výlitku mozkovny neandrtálce v nedalekých Gánovcích. Našel ho v roce 1926 dělník v místním travertinovém lomu a prodal archeologům údajně za rovných 100 korun československých. Výlitek byl deponován v pražském Národním muzeu, kde byl teprve po válce určen a datován do doby před zhruba 100 000 lety. Dnes je místo nálezu sice neudržované, ale přístupné, a v budoucnu by snad u něj měl vzniknout archeologický park.
V Popradu také sídlí Tatranská galerie, která shromáždila kolekci několika set výtvarných děl s tatranskou tematikou. Nejstarší známé vyobrazení Vysokých Tater mezi nimi sice nenajdeme, můžeme si ho ale prohlédnout v kostele sv. Egidia (Jiljí) na stejnojmenném hlavním popradském náměstí. Na stěně triumfálního oblouku chrámu, vyzdobeného freskovou výmalbou někdy na počátku 15. století, zakomponoval neznámý autor panorama tatranských štítů do biblické scény Kristova zmrtvýchvstání.
Spišská Sobota, zprvu zřejmě hradiště a později tržní osada, se po příchodu německého živlu koncem 13. století brzy zařadila k nejbohatším spišských městům a po čase svým významem nijak zvlášť nezaostávala ani za Kežmarkem či Levočou. A pokud jí osud v některých chvílích výjimečně nepřál, místní obyvatelé, většinou řemeslníci a kup…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vysoké Tatry