Botanická zahrada v pražské Troji byla založena v roce 1969. Její skutečný rozvoj však začal až v 90. letech, něco málo přes dvacet intenzivních let je jen „chvilka“ oproti zahradám, které mají náskok celých staletí.

Výhodou trojské zahrady je poloha na slunném svahu nad Vltavou s nádhernými a málo známými výhledy na Trojský zámek, Stromovku, Hradčany a celou Prahu. Kouzlo dodává místu i kaple sv. Kláry a historická vinice, která dříve patřila Trojskému zámku. Kolem ní bývaly pole, další vinice a ovocné sady třešní, hrušní a jabloní, jejichž zbytky jsou dodnes patrné nejen v okolí, ale i v samotné zahradě. Část sadů v okolí zpustla a změnila se v křovinaté houštiny, na několika místech vznikly zahrádkářské kolonie a část byla zastavěna. Zahrada však měla rychlý vývoj a z původních tří hektarů intenzivně udržovaných ploch se rozrostla na osmnáct.

Každá část zahrady má své neopakovatelné kouzlo v různých ročních obdobích a něco nového lze objevovat i po mnoha letech návštěv. Jako první rozkvétají skalky s cibulovinami a drobnými jarními skalničkami. Centrální okrasná část se záhony letniček a trvalek přitahuje obdivovatele od června do září svou nápaditou okázalostí barev a tvarů. Koncentruje zde nejvýraznější květy původních druhů vedle špičkových kultivarů ztělesňujících mnohaletou snahu šlechtitelů přetvořit květiny z půvabné nenápadné dokonalosti v ohromující líbivost. Dlouhý záhon esovitého tvaru je každoročně trochu jinak vyladěn barvami i strukturou a v průběhu léta a podzimu se proměňuje každým týdnem, definitivní tečku znamená až první mráz. Nejvýraznějšími dřevinami této části jsou dva sekvojovce obrovské – tento druh je znám jako nejmohutnější strom světa. Jsou to teprve pár desítek let stará „mláďátka“, už nyní ale tvoří hlavní dominantu celé zahrady.

Efektní, krásná a harmonická je japonská zahrada s rododendrony, tvarovanými dřevinami Dálného východu a mrazuvzdornými bambusy. Jednoduchá čajová chýše, obloukové můstky přes vodu i bonsaje vnášejí kulturní prvky, sortiment japonských javorů zase podzimní barvy. Vnímavý člověk zde najde ticho, klid, eleganci, soulad s přírodou, místo míru i vnitřní pohody. Japonská zahrada je rozdělena na část představující hory i s čajovou chýší, spodní část je asijským arboretem s dřevěnou pergolou. Voda i hory jsou nezbytnou součástí japonských a čínských zahrad – voda je nositelem pohybu i zvuku, říká se, že hory bez vody pozbývají své velikosti. Pohled na vodu vede k uklidnění a zamyšlení. V jezírku pod horami je ostrůvek ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Ve vodě se zrcadlí kmen borovice na ostrůvku a trsy travin, kosatce, bambusy i azalky.

Vedle japonské zahrady zaujímá nevelkou plochu zahrádka užitkových rostlin, především koření, bylinek, barvířských rostlin a další…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Praha – Zahrady a parky