Na Šumavě pramení na padesát potoků a řek. Ať je to Blanice, Křemelná, Vydra, Řasnice, Ostružná, Volšovka, Zlatý potok nebo Vltava, všechny mají krásná jména, malebný tok a romantické břehy. Rodí se často na náhorních plošinách nebo na svazích dominantních hor a jen několik z nich vytéká z ledovcových horských jezer. Mnohdy bezejmenné pramenné potůčky se ještě na náhorních pláních spojují do větších potoků a říček, které až na malé výjimky směřují do české kotliny, kde se dříve nebo později odevzdají královně českých řek – Vltavě.
Šumavské pláně jsou v podstatě jedno velké prameniště. V mocných vrstvách vrchovištních rašelinišť se shromažďuje srážková voda, jejíž přebytky odtékají v podobě rezavých potůčků, které drobnými meandry bloudí po pláních a hledají, s kým by se spojily. Jejich běh je tady, na bezlesých pláních, hýčkán měkkými břehy a prohříván sluncem. Takové poklidné dětství mají například potoky Roklanský, Modravský, Hamerský i pramenný tok Vltavy, který protéká pod Chalupskou slatí. Když všechny tyto drobné potoky dospějí k okraji náhorních plošin, nastane čas jejich bouřlivého horského mládí.
Na pláních mají své rodiště také dvě největší šumavské řeky, Otava a Vltava. Vltava je mnohem starší, a proto měla od začátku větší šanci opanovat vodní soustavu české kotliny. Ve svém horském rodišti jsou však obě skoro stejně silné, ba Otava je ve svých pramenných řekách, Vydře a Křemelné, mnohem dravější a uchvacuje svou mladou krásou nevyrovnaného divokého toku. Vltava je ze všech šumavských řek nejstarší. Tekla svou Vltavickou brázdou už ve starších třetihorách, kdy území Šumavy bylo sneseno na úroveň roviny ležící nedaleko „dunajského“ mořského zálivu. Vltava či její předchůdkyně Pravltava se vlévala do tohoto zálivu, který byl součástí pradávného moře Tethys, z něhož se počátkem třetihor začínaly zvedat mladé Alpy. Energie alpinského vrásnění oživila podzemní kořeny Šumavy, a tak se na okraji Českého masivu a v sousedství nedalekých Alp začalo zvedat kompaktní horské pásmo, podobné hřbetu jakéhosi obřího zvířete. Na jeho širokých zádech se udržely všechny základní tvary původní roviny, která dostávala podobu náhorní plošiny. Mezi dvěma zdvíhanými horskými pásmy se jako dlouhá, vpadlá páteřní rýha uchoval i říční úval Vltavické brázdy, jímž protékala Pravltava po celo…