Nařizuji úderem bubnu, že žádné zvíře ani pták nesmí být zabiti v okolí města. Stejně musí být zacházeno i s rybami ve dvanácti velkých nádržích.“ Podle zápisu vyrytého na kamenné desce ve velké stúpě Ruvanveli v Anurádhapuře vydal toto nařízení ve 12. století král Kírti Niššanka Malla.
Voltaire v 18. stol. prohlásil, že „příroda nevnímá zisky ani zločiny, ale pouze následky“. Jeho slova dnes, v čase mimořádných změn klimatu, pronikají do nitra duše. Denně se přesvědčujeme o životadárné síle přírody, jejím odhodlání čelit člověku, který ji ničí a zneužívá. Pochopit její řád, dokázat s ní žít v harmonii, to bylo přání již dávných vládců. Brát a vracet, prospěšně pro celý ekosystém, jehož jsou lidé součástí a s nímž je provázán jejich osud.
Přírodou se zabývá i stará sinhalská kronika Mahávansa, jejíž stránky jsou plné záznamů o ochraně všech forem fauny a flóry. Tato ochrana ležela buddhistickým vládcům obzvlášť na srdci. Buddhismus zdůrazňuje důležitost koexistence s přírodou a respektování všech živých tvorů. Pokud člověk nějakému tvorovi ublížil, hrozí mu, že se za trest zrodí příště v jeho podobě.
Zájem o přírodu si udržela Srí Lanka dodnes. Na ostrově je na 500 chráněných území různého typu, která pokrývají více než čtvrtinu jeho rozlohy. Mimořádná je biodiverzita Srí Lanky. Například téměř třetinu zdejších druhů kvetoucích rostlin tvoří endemiti (více než 900 z celkem asi 3200 druhů). Na Srí Lance žije více než 110 druhů savců, zaznamenáno tam bylo přes 430 ptačích druhů, z nichž více než polovina na ostrově i hnízdí, unikátní je bohatství obojživelníků – více než 100 druhů, z toho zhruba 90 % endemitů. Na ostrově se rozlišují dvě základní klimaticko-ekologické zóny – vlhká a suchá. Vlhká oblast je menší, tvoří asi čtvrtinu rozlohy a patří do ní centrální hory a jihozápad ostrova, ostatní části ostrova tvoří suchou zónu. Původní porosty vlhké oblasti, dnes ale zachovalé jen na malých plochách, představují různé typy většinou deštných lesů, často s velkým zastoupením dvojkřídláčů (dipterokarpů). V suché zóně rostou suché stálezelené nebo opadavé lesy s některými hospodářsky cennými druhy, přecházející v nejsušších polohách v porost tvořený převážně trnitými keři. Unikátní prostředí představují rovněž mangrovové porosty lemující některé úseky pobřeží.
Národním parkem Yala (jinak také zvaným Ruhuna) v jihovýchodní části ostrova se projíždějí džípy s turisty a v honbě za slony kolem sebe víří mračna prachu. Trnitý les tu trochu připomíná africkou buš, při troše štěstí zahlédnete i leoparda nebo medvěda. V zimním období až do května není mnoho srážek a velká stáda slonů putují za zdroji vody. Toto období patří také pavím námluvám. Nápadníci rozprostřou svou krásu na odiv partnerkám a tančí pro ně milostné variace. Vějíř z pavích per je také oblíbeným suvenýrem a dekorací používanou při tancích na festivalech.
Národní park Wilpattu na západním pobřeží láká velké množství vodních ptáků i stáda vysoké zvěře díky četným vodním rezervoárům a jezírkům. Žijí v nich krokodýli bahenní, žízeň k nim přicházejí uhasit tečkovaní jeleni axisové indičtí a tmavě hnědí sambarové indičtí. Z dálky lze při troše štěstí spatřit i slony, medvědy a leopardy. Noční tulák leopard se ale většinou drží daleko od lidí, výjimku udělá pouze tehdy, když dostane chuť třeba na psa. Ve Wilpattu jsou leopardi na přítomnost člověka zvyklí, nebojí se ani aut, hrají si klidně v písku a nechají se fotografovat. Toto elegantní zvíře vyvolává mnoho obdivu a také strachu. Na člověka běžně neútočí, ale v historii byly zaznamenány dva případy zabijáků. Na počátku 20. stol. lovil „kataragamský lidožrout“ poutníky a roku 1923 byla zastřelena leopardice z Punani, která měla na svědomí dvacet lidských životů.
Už od roku 1988 je na seznamu Světového dědictví UNESCO zapsána rezervace Sinharaja na jihozápadě ostrova, v níž se nachází poslední životaschopná oblast původního nížinného tropického deštného lesa na Srí Lance. Vzhledem k husté vegetaci je zde pozorování zvířat mnohem těžší než v jiných parcích. Této unikátní oblasti je věnován samostatný článek.
Obecně vděčnými objekty pozorování, zvláště jste-li vybaveni dalekohledem, jsou ptáci. K těm nejkrásnějším patří blankytní ledňáčci, bělostné volavky, rezavé timálie či modročerní drongové s ocáskem protaženým do dlouhého véčka. V domech často hnízdí vrabci, kteří údajně přinášejí štěstí, a lidé jim proto sami podestýlají, aby si právě u nich vytvořili hnízdo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Srí Lanka