Provensálské legendy
Každý návštěvník Provence narazí dříve či později na košatou legendu, která je spojena s mnoha zdejšími místy a památkami, jako správná pohádka v sobě skrývá i draka a popisuje počátky křesťanství na jihu Francie.
Ten příběh oplývá nesčetnými verzemi, jež se významně liší výběrem hlavních postav a ocitají se v rozporu s jinými příběhy, které líčí osudy jeho hrdinů úplně jinak, často v kulisách krajů Provenci na hony vzdálených. Mějme to na paměti, než se do něj ponoříme. Začíná daleko, ve Svaté zemi. Pár let po Ježíšově ukřižování vypuklo první pronásledování křesťanů a židé se rozhodli, že se některých jeho význačných stoupenců zbaví jednou provždy. Naložili je na člun bez vesel i bez plachty a odstrčili na širé moře. Vyhnanci se kupodivu neutopili, ani nezemřeli žízní, ale jejich člun je bezpečně dopravil přes celé Středozemní moře až k pobřeží Provence. Tam se rozdělili, vydali se do různých směrů a šířili křesťanství.
Složení oné skupiny VIP křesťanů prošlo v čase mnoha proměnami. Stálicemi v něm jsou tři Marie – Magdalská (v některých verzích popisovaná jako sestra Lazarova, což je spor, který přísluší leda teologům a zdaleka překračuje rámec příběhu), Jakubova neboli Kleofášova (matka apoštola Jakuba mladšího) a Marie Salome (matka apoštolů Jakuba staršího a Jana) – a Lazar (ano, ten vzkříšený) se svou sestrou Martou. Doplňují je světci, jejichž sestava se verzi od verze liší a mezi nimiž najdeme postavy s větší či menší pravděpodobností historické, které však žily teprve ve 3.–4. stol., takže rozhodně nemohly nikoho doprovázet před polovinou století prvního, jako jsou Maximinus, Sidonius, Trofimus, Martial, Saturninus nebo Eutropius, vesměs významní šiřitelé křesťanství a první biskupové v oblastech, jež nová víra ovládla. Nejen do legendy, ale v některých případech také do jmenného seznamu sedmdesáti apoštolů, nekonkrétně zmiňovaných v Lukášově evangeliu, byli začleňováni teprve během středověku. A ještě na jednu postavu nesmíme zapomenout – na ženu snědé pleti jménem Sára. Podle jedné verze šlo o služebnou Marií Jakubovy a Salome, která byla do člunu posazena spolu s nimi, podle druhé jako oddaná služebnice doběhla člun po vodě, když už odplouval, podle třetí pocházela z jihu Francie a s Mariemi se setkala až tam, možná, že je dokonce zachránila, když se člun kousek od břehu převrhl.
Člun přistál u dnešního městečka Les Saintes-Maries-de-la-Mer v Camargue. Marie Jakubova a Marie Salome zde spolu se Sárou zůstaly a jejich působení založilo tradici slavných poutí, kterým je věnován samostatný článek. A ostatní? Nejnápadnější a vpravdě nepřehlédnutelnou připomínkou celého příběhu je bazilika Sainte Madelaine ve městě s předlouhým jménem Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, která se pojí hned s několika jeho postavami. Především je zde údajně pohřbena Marie Magdalská, která se z pobřeží vydala na severovýchod do vnitrozemí a třicet let se prý kála v jeskyni asi 20 km od města, jež se zve velmi jednoduše, La Sainte-Baume neboli Svatá jeskyně. Kromě toho tu mají odpočívat také její služebná Marcela a svatí Maximinus a Sidonius. Odhlédneme-li od především východní tradice, která umisťuje poslední léta Marie Magdalské i její hrob do maloasijského Efesu (případně na jeruzalémskou Chrámovou horu), zjistíme, že i v samotné Francii existují dvě místa, která si dělají nárok na její ostatky. Kromě Saint-Maximinu jde ještě o baziliku v burgundském Vézelay, pozůstatek někdejšího benediktinského kláštera. Ostatky tam byly převezeny v době, kdy Provence ohrožovaly nájezdy Saracénů, a už tam zůstaly. Jenže – v roce 1279 byly v kryptě kostela v Saint-Maximinu objeveny údajně jediné pravé ostatky Marie Magdalské…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provence