Reggio di Calabria. Prastaré, a přece nové – takové je největší kalábrijské město usazené na samé špičce italské „boty“, dějiště mnoha významných událostí, po celá staletí obdivované básníky i dalšími umělci, v roce 1908 smetené z povrchu zemského a pak obnovené do nové, převážně moderní podoby.
Už někdy kolem roku 720 př. n. l. zde, na východním pobřeží Messinského průlivu, vyrostla osada zajišťující spojení s protilehlou Messinou na Sicílii. Šlo o kolonii osídlenou přistěhovalci z řecké Chalkidy, města na ostrově Euboia, a její založení bylo v souladu s tehdy uplatňovanou praxí přesídlování obyvatel z přelidněných obcí do strategicky výhodných míst ve Středomoří, kde si řecké obce takto vytvářely opěrné body pro své obchodní aktivity. Osada Region, jak jí tehdy říkali, patřila k prvním takto založeným sídlům v Itálii. Kolonie zpočátku udržovaly těsná pouta s mateřskými městy a hájily jejich zájmy, ale postupem času se osamostatňovaly, uzavíraly spojenecké koalice podle svých vlastních potřeb a počínaly si bez ohledu na původní svazky.
Anexe Velkého Řecka Římany přinesla místním obyvatelům římské občanství. Jako římské Rhegium prožívalo město dobu svého největšího rozkvětu. Převládajícím jazykem však zůstala řečtina, a tak to zůstalo hluboko do středověku, tím spíše, že po rozpadu Římské říše se Velké Řecko ocitlo pod byzantskou svrchovaností. Další osudy Reggia se nijak nelišily od historie celé oblasti, jak je shrnuta v úvodním článku tohoto čísla. Zásadní událostí zapsanou v kolektivní paměti města je katastrofa, která nastala v roce 1908.
Zemětřesení nejsou v Itálii žádnou výjimkou, ale oněch 37 vteřin zkázy, která Reggio a jeho okolí postihla v časných ranních hodinách 28. prosince 1908, se zapsalo do dějin jako nejstrašnější živelní pohroma v evropské historii. Během okamžiku se tehdy Reggio změnilo v hromady trosek, pod nimiž zůstalo pohřbena více než polovina z tehdejších 40 000 obyvatel města. Ale to nebylo vše – po hlavním záchvěvu následovaly ještě další, slabší otřesy, a po deseti minutách přišla další pohroma z moře: tři po sobě následující vlny tsunami, největší o výšce kolem 12 m, se přelily přes nábřeží, kde ti, kteří přežili otřesy, hledali spásu před padajícími troskami…
O rozsahu zkázy podávají svědectví soudobé fotografie. Z města zbyly jen rozvaliny s hrozivě se naklánějícími pozůstatky budov, byl zničen přístav a v něm i většina plavidel, v celé oblasti byly přerušeny železniční koleje, strhány mosty i přístupové silnice, nebyla voda, elektřina a nebylo co jíst… První depeše o katastrofě, odeslané italským torpédovým člunem pohybujícím se nedaleko odtud, způsobily v celé zemi šok. Do záchranných prací se okamžitě zapojilo námořnictvo a armáda, které se zároveň postaraly o evakuaci lidí a přísun potravin, vody a zdravotnického materiálu, vzápětí se připojil také Červený kříž a posádky britských, ruských, francouzských a amerických válečných lodí pohybujících se v okolí. Obrovská vlna solidarity a snaha pomoci jako by symbolizovaly víru ve vzkříšení života ve zničených městech (stejným způsobem jako Reggio byla postižena i sicilská Messina).
Obnovené Reggio di Calabria, dnes běžně psané bez předložky „di“ v názvu, je dnes hospodářsky a politicky velmi aktivním městem s více než 170 000 obyvateli. Je dvakrát větší než konkurenční Catanzaro, které v roce 1970 – k velké nelibosti místních – vystřídalo Reggio v pozici hlavního města Kalábrie, ale nedá se říci, že by se jako celek vyznačovalo mimořádným půvabem. Obnova po zemětřesení v roce 1908, stejně jako po opakovaných spojeneckých náletech na zdejší komunikace, zásoby surovin a přístav v roce 1943, byla příliš překotná, než aby mohla dbát na vyšší estetické a urbanistické hodnoty. A tak je dnešní Reggio poněkud zmatenou směsicí průmyslových a obytných čtvrtí…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Basilicata a Kalábrie