Nad hladinou jezera se převaluje závoj jemné mlhy přicházející noci. Z rákosí kuňkají žáby a na břehu porostlém stromy a hustými keři se překřikují ptáci. Najednou se z dálky ozve koňské zařehtání. A znovu a ještě jednou. Beru dalekohled a na protější straně zátoky pozoruji bílého hřebce, jenž pobíhá v ohradě. Zastaví se až u vody a znovu zařehtá.
Romantický večer a noc plnou zvuků přírody utne sekačka, která nás ráno vzbudí. Muž s kšiltovkou na hlavě holí trávu kolem golfové jamky, jež se nachází jen pár metrů od malého jezera Kullinure. Pár golfistů trénuje údery, mezi nimi i hráči ze sousední lodě, kteří nám večer pomáhali vtěsnat se na poslední volné místo u krátkého mola pro čtyři plavidla. Dovolenou na obytné lodi, na níž objíždějí golfová hřiště rozmístěná kolem jezer, si velmi pochvalovali. Na plynovém vařiči v lodní kuchyňce už vře voda na čaj, posnídáme a odvazujeme lana. Z přístaviště Glasson manévrujeme úzkou „uličkou“ mezi červenými a černými značkami, jež nás kolem Zaječího ostrova vyvedou na jezero Ree, druhé největší na řece Shannon. Má velký ekologický význam, na ostrovech v něm žijí vydry, husy, volavky a labutě.
Shannon je nejdelším vodním tokem Irska i celých Britských ostrovů. V dnešním korytu se drží od konce poslední doby ledové. Od pramene na svazích hory Cuilcagh v hrabství Cavan, kde tvoří malý pstruhový potok, až k ústí západně od města Limerick, za nímž se vlévá do Atlantského oceánu, měří 386 km. Protéká zhruba středem Irska a odděluje jeho západ od jihu a východu. Poprvé řeku zmapoval známý antický zeměpisec Ptolemaios. Než naplní celkem 15 jezer, z nichž největší jsou Lough Allen, Lough Ree a Lough Derg, nabere Shannon řadu přítoků.
Řeka Shannon měla odnepaměti strategický význam, Vikingové ji používali k nájezdům na bohaté kláštery hluboko ve vnitrozemí. „Peklo nebo Connacht,“ vzkázal údajně zbývajícím irským statkářům Oliver Cromwell po ovládnutí Irska, když jim dal na výběr mezi násilným přesídlením na západ od Shannonu nebo smrtí, aby mohl rozdat pozemky východně od řeky přicházejícím Angličanům. Také jakobité po své porážce v památné bitvě u Boyne v roce 1690 ustoupili za Shannon. Města Athlone a Limerick, jež kontrolovala přechody přes řeku, byla svědkem krvavých obléhání.
Na svém horním toku teče Shannon překvapivě pomalu, často velmi mělkým korytem. Jeho spád dosahuje na prvních 220 km pouhých 18 m. Od roku 1755 Irové podmínky pro splavnost řeky zlepšovali. Na dolním toku za městem Killaloe začíná Shannon zrychlovat a spěchá k Limericku. Angličan William Ockenden tady nechal vyhloubit postranní kanál o délce 5 km se šesti zdymadly. Dokončen byl v roce 1791, kdy se plavba na Shannonu definitivně otevřela pro přepravu obilí, břidlice, rašeliny a dalších surovin a zboží do Limericku. Příchod parníků ve 20. letech 19. stol. lodní provoz na Shannonu výrazně rozšířil, ale jen do doby, než železnice v roce 1849 propojila Dublin s Limerickem. Objem nákladní přepravy, jenž se vyšplhal na 100 000 t zboží za rok, spadl na polovinu. Během posledních desetiletí nákladní přeprava téměř vymizela a řeka stále více slouží rekreaci. Atraktivní je zvláště průplav Shannon – Erne, členitá až nepřehledná spleť jezer, umělých kanálů a dvou řek, jež spojuje, rekonstruovaná pro rekreační plavbu v 90. letech minulého století.
Plavíme se po jezeře Ree už hodinu a kolem nás jsou jen masy tmavé vody. I když stále vidíme na břeh nebo na okolní ostrůvky, shodujeme se na tom, že řeka je příjemnější. Coby rození suchozemci dáváme přednost poklidné plavbě, zatímco na otevřené vodní ploše často fouká a vlny hausbótem pořádně houpají. Neobejdeme se bez mapy, na níž jsou zakresleny všechny potřebné informace pro plavbu, a dalekohledu, jímž vyhlížíme bójky se značkami a plovoucí barevné barely, které značí vodní cestu. Na řece je to jednodušší. Z mapy vyčteme, kde čekají nebezpečná skaliska nebo pobřežní mělčiny, za kterou zátoč…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Irsko