Možná, že je to vůbec nejslavnější stavba celého Říma, jeho symbol a poznávací znamení – největší amfiteátr, jaký byl kdy postaven, tyčící se bezmála dva tisíce let na východním konci Fora Romana. Ukázka architektonického mistrovství antických stavitelů, ztělesnění slavného „chleba a her“ neboli „panem et circenses“, jež císařové nabízeli lidu coby náhradu za odebrání politických práv, a také připomínka nejbrutálnější a nejkrvavější stránky římské kultury.
Byla to letos 1. července velká sláva. Miliardáři Diego a Andrea Della Valle, majitelé známé značky luxusního koženého zboží Todʼs, dávali v Koloseu večeři pro vybranou skupinu VIP hostů, hrál orchestr z Accademia Teatro alla Scala, zpívali Fabio Sartori a Federica Lombardi, dirigoval Zubin Mehta a ve vrcholné chvíli zalila jednu z tribun světla v barvách italské státní vlajky. Důvod byl prostý – slavilo se dokončení první etapy nejrozsáhlejší restaurace Kolosea v jeho historii, na kterou firma Todʼs věnovala 25 milionů eur. Trvala více než čtyři roky a soustředila se především na vyčištění a opravení severní a jižní fasády. Nikdy v novověku nevypadalo Koloseum tak dobře jako nyní. Otázkou je, jak by se líbilo třeba slavnému romanopisci Stendhalovi, působícímu jistou dobu též jako francouzský konzul v Terstu a Civitavecchii, který se v první polovině 19. stol. rozplýval nad krásou rozvalin, v nichž mu Koloseum připadalo „snad krásnější než ve dnech svého největšího lesku“. O tom, jak v té době Koloseum se zastaveními křížové cesty přímo na ploše arény a bujnou vegetací porůstající rozvaliny vypadalo, si můžeme udělat dobrou představu třeba z obrazu známého amerického krajináře Thomase Colea, který namaloval roku 1832.
Když jsme u té vegetace – věřili byste, že už v roce 1643 sepsal lékař Domenico Panaroli její první seznam? V té době bylo Koloseum plné lidí, kteří tu pracovali, případně i žili anebo se skrývali před zákonem. Byly tu řemeslnické dílny, špitály, kostelíky i zahrádky, ostatně ještě v 19. stol. vznikaly kresby zachycující popásající se domácí zvířata uvnitř Kolosea. V souvislosti se svatým rokem 1675 nechal ve snaze vyhnat všemožné psance z jejich úkrytů papež Klement X. zazdít vnitřní oblouky arkád a Inocenc XII. při dalším svatém roce 1700 ty vnější. Část stavby zase sloužila jako kamenolom – travertin z Kolosea najdeme v řadě římských paláců včetně těch, které si postavily rodiny Farnese či Barberini. S pokusy o vyklizení Kolosea začal už nijak úspěšně Napoleon, později v 19. stol. se sice Koloseum konečně dostalo pod památkovou ochranu, ale na kompletní archeologický průzkum, při němž bylo mj. objeveno hypogeum, podzemní část vybudovaná až za Domitiana, třetího a posledního císaře flaviovské dynastie, si muselo počkat až do začátku 20. stol.
O Koloseu už byly popsány tuny papíru, ale připomenout si základní údaje a chronologii stavby neuškodí, zvlášť když jsme se doposud pohybovali v novější éře. V některých věcech není překvapivě stále jasno – a asi už nikdy nebude. Stavbu amfiteátru zahájil císař Vespasián v roce 72 jako třípodlažní – vnější arkády měly v přízemí dórské polosloupy, v 1. patře iónské a ve druhém korintské. V roce 80, rok po Vespasiánově smrti, otevřel Koloseum sto dní trvajícími hrami jeho syn a nástupce Titus, který nechal arénu zvýšit o třetí patro bez arkád. Dodejme hned, že vnější stěna s arkádami zůstala dnes zachována pouze na severní straně. Na jižní vidíme přímo vnitřní stěnu, vnější prstencové chodby a vnější stěna s arkádami padly ve středověku a v renesanci za oběť těžbě stavebního materiálu. A že ho bylo v Koloseu dost. Odhady, které provedli starověcí inženýři, než se pustili do vlastní stavby, hovoří o 100 000 m3 travertinu, 300 t železných skob, jimiž byly kamenné bloky spojovány, více než 250 000 m3 malty a štěrku na výrobu betonu a asi milionu cihel.
Stavba o délce 188, šířce 156 a výšce téměř 50 m vznikla v místech, kde se rozkládalo okrasné jezero patřící k rezidenci Vespasiánova předchůdce, císaře Nerona, známé jako Zlatý palác či Domus Aurea. Jinými slovy v nestabilním, podmáčeném a bahnitém terénu. Byl tohle důvod, proč byla nejprve stavěna bez podzemních prostor? Nebo jejich absence souvisela s tím, že odspodu měla být aréna zaplavována pro pořádání naumachie, námořní bitvy? Spor o to, zda se v Koloseu naumachia konala či ne, se táhne už po staletí a nemá jednoznačné řešení. Ano, v písemných pramenech existují náznaky, že se při otevření Kolosea nějaká naumachia konala. Ne, žádná zmínka není jednoznačná, natož aby naumachii umísťovala přímo do nové arény. Buď jak buď, Titův mladší bratr Domitianus, který nastoupil na císařský trůn v roce 81, představy o vodních bitvách v Koloseu zcela jistě opustil a nechal pod arénou vybudovat již zmíněné hypogeum, prostory, kde přebývali gladiátoři, ale i divoká zvířata, před tím, než se objevili před publikem.
Další nejasnost? Počet diváků. Koloseum mělo velmi sofistikovaně propracovaný systém 80 vstupních bran, přístupových schodišť a chodeb do čtyř sektorů hlediště, rozdělených podle společenského postavení diváků. Opět se nikde nedochoval hodnověrný údaj o kapacitě hlediště. Ačkoli se objevovaly i cifry kolem 80 tisíc, reálně lze spíše uvažovat „jen“ asi o 50 tisících. Stejně tak se lze jen dohadovat o počtu osob, které za užívání amfiteátru k jeho původnímu účelu, hrám, jejichž součástí ale bývaly i popravy, přišlo v Koloseu o život. Poslední doložené ludii gladiatorii, zápasy gladiátorské, se v Koloseu konaly na počátku 5. stol. za císaře Honoria. Jeho nástupce Valentinianus III. je pak v roce 438 úředně zakázal. Hovoříme tedy dohromady o nějakých 350 letech. Některé odhady udávají zhruba 700 000 mrtvých, jiné ale až půl druhého milionu. Drsná čísla z drsné a hlavně úplně jiné doby, než je ta naše.
Poslední lov zvěře proběhl v Koloseu v roce 523. Pak už začala éra postupného chátrání, ničení, rozebírání, případně přestavování částí arény (ve 12. stol. pevnost rodu Frangipani), pokračující prakticky až do začátku 18. stol. Ještě papež Klement XI., ten, který nechal postavit v aréně zastávky křížové cesty, využíval Koloseum jako travertinový lom. Definitivní konec ničení této stavby přišel až za Benedikta XIV., jenž v roce 1749 prohlásil Koloseum za místo posvěcené krví křesťanských mučedníků. I když využívání prostoru Kolosea různými křesťanskými skupinami začalo už v době tzv. avignonského zajetí papežů ve 14. stol. a v 17. stol. zde byl vysvěcen první památník utrpení Krista a mučedníků, o křesťanském mučednictví přímo v Koloseu konkrétní zprávy z antiky chybějí. Křesťané byli popravováni v Circu Maximu či v Neronově cirku, v Koloseu pak zřejmě biskup Ignác z Antiochie obviněný za Trajana z velezrady. Přesto i dnes stojí v aréně bronzový kříž připomínající prolévání křesťanské krve a jsou v ní první čtyři zastavení křížové cesty, po níž na Velký pátek chodí papež.
Vloni si Koloseum prohlédlo více než šest a půl milionu návštěvníků. Najednou jich tam z bezpečnostních důvodů mohou být nejvýše tři tisíce, jakmile se dosáhne tohoto počtu, vchod se zavře a musí se čekat, přičemž přednost mají předem ohlášené skupiny. Individuálním turistům lze doporučit, aby si přivstali a vydali se do arény nejlépe hned s jejím otevřením (od 8:30 hod.). Kolik času pak uvnitř strávíte, je už pouze na vás.
Další články z vydání o Římu naleznete zde