Míst označovaných jako brána Orlických hor existuje několik, ale pro Rychnov nad Kněžnou se tahle charakteristika opravdu hodí. Někdejší okresní město, dnes město s rozšířenou působností, bylo odjakživa přirozeným spádovým centrem celého regionu.
Pro dnešního turistu je Rychnov zajímavý svými památkami i množstvím míst spojených se známými osobnostmi. Procházku městem těžko můžeme začít jinde než na zámeckém návrší.
Rychnovské Hradčany
Dominantnímu komplexu zámku a kostela Nejsvětější Trojice, doplněnému v minulosti ještě piaristickým gymnáziem, jež vyhořelo v roce 1918 a následně bylo až na malou část koleje strženo, se někdy přezdívá „rychnovské Hradčany“. Docela oprávněně, vždyť jde o jeden z nejkrásnějších barokních stavebních souborů u nás. Aby ne, když nese dotek geniální ruky Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Přiznejme upřímně, že písemný doklad o Santiniho působení v Rychnově nemáme, ale historikové architektury nepochybují – konvexně-konkávní průčelí kostela je tak santiniovské, že ho nikdo jiný vytvořit nemohl. Navíc Santini pro tehdejšího majitele zámku, hraběte Norberta Leopolda Liebsteinského z Kolowrat, pracoval doloženě i jinde (rodový klášter Kolowratů v Dolním Ročově, Kolowratský, později Thunovský palác v Nerudově ulici v Praze). A dodejme, že nejčastěji se sice mluví v souvislosti s rychnovským působením Santiniho o kostele, ale jeho dílem je i úprava zámku, propojení s kostelem dvěma symetrickými chodbami (do dnešní doby se dochovala pouze jedna), projekt tehdy nově postavené jízdárny a i onoho dnes jen ve zlomku dochovaného gymnázia.
Liebsteinská větev Kolowratů koupila rychnovské panství v roce 1640. Tehdy byl ve městě renesanční zámek, postavený v 16. stol. za Trčků z Lípy dole v údolí u říčky Kněžná, v místech dnešního pivovaru. František Karel I. Liebsteinský z Kolowrat se rozhodl vystavět na návrší, kde ve středověku stával rychnovský hrad, zámek nový, k čemuž došlo v letech 1676–1696. Raně barokní čtyřkřídlou stavbu kolem arkádového nádvoří, na kterou navazoval dvůr uzavřený konírnou, vytvořil neznámý architekt severoitalské školy. Za následujících dvou majitelů, Norberta Leopolda a Františka Karla II. pak po roce 1712 proběhla Santiniho vrcholně barokní úprava celého zámeckého areálu spojená i s přestavbou a rozšířením samotného zámku. Liebsteinská větev Kolowratů vymřela po meči v roce 1861 a Rychnov pak připadl větvi krakowské, která požádala císaře o rozdělení a svolení, aby nová „rychnovská“ rodina mohla používat přídomek Krakowský Liebsteinský. Za 2. sv. války uvalili Němci na kolowratské panství nucenou správu, v roce 1945 ho sice rodina převzala zpět, ale o tři roky později bylo znárodněno. V restituci se Rychnov vrátil Kolowratům v roce 1992, současným majitelem je Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský.
„Rychnovský zámek si s sebou po léta nese představu, že je tady obrazárna. Obrazů tu je hodně, ale kromě toho zde návštěvník uvidí i spoustu dalšího,“ říká mi kastelánka, Ing. Zdeňka Dokoupilová, a vzápětí to dokládá jednou ze zdejších největších pozoruhodností, když mi předvádí ceremoniální meč z roku 1667, který dostal hrabě František Karel I. jako osobní dar od císaře Leopolda I. při svém nástupu do úřadu moravského zemského hejtmana. Zastával ho nejdéle v historii, celých 33 let. Zároveň je to dobrá příležitost připomenout si tuto jednu z velkých postav rodu Liebsteinských z Kolowrat, držitele Řádu zlatého rouna, diplomata, který byl jedním z vyslanců Českého království na složité volbě nového císaře Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byl nakonec zvolen právě Leopold I., poté jednal o míru v polsko-švédské válce a nakonec svou kariéru završil coby nejvýznamnější zemský úředník na Moravě.
Obrazy ale v Rychnově vskutku nelze pominout. Kolowratská sbírka je jednou z největších a nejcennějších soukromých obrazových sbírek v Česku, již předčí snad jen sbírka lobkowiczká a olomouckého arcibiskupství. Vznikala především během 18. stol. – v roce 1716, kdy se pořídil její první soupis, čítala 134 obrazů, ale do roku 1785 se rozrostla na 1218 obrazů a skoro 1000 grafických listů. Její dnešní rozsah včetně děl v depozitáři nebo čekajících na restaurování je zhruba poloviční. I když 20 nejcennějších obrazů je dlouhodobě zapůjčeno do Národní galerie v Praze, rozhodně tu je, na co se dívat. Pozornosti by určitě neměl uniknout snad nejkrásnější renesanční epitaf u nás, který nechali zhotovit Kryštof Betengel z Neuenperka s manželkou Evou pro svého syna Jana, jenž zemřel v necelých 19 letech v Lyonu během své kavalírské cesty. Kuriozitou mezi všemi díly vytvořenými muži je jeden obraz namalovaný ženou, italskou renesanční malířkou Sofonisbou Anguissolou, ale také třeba portrét hraběte Norberta Leopolda od Jodocuse Verbeecka, na němž se hrabě nechal zvěčnit snad jako jediný šlechtic u nás oblečen do pohodlného županu. A nakonec zmiňme ještě obraz s historií takřka detektivní. Připisuje se mistru Litoměřického oltáře, vznikl v roce 1506 a zobrazuje Albrechta z Kolowrat, od roku 1503 až do jeho smrti o sedm let později nejvyššího kancléře Království českého. Jde o nejstarší tzv. oficiální renesanční portrét u nás – termín „oficiální“ v tomto smyslu znamená, že jde o portrét „obyčejného“ šlechtice, nikoli příslušníka královského rodu. K tomu je ale třeba dodat, že tento primát se pochopitelně týká originálu, jenž je součástí sbírky Heinze Kisterse nacházející se ve Švýcarsku. V Rychnově visí barokní kopie vytvořená před rokem 1716, a to nikoli podle originálu, ale podle jeho renesanční kopie v současnosti nezvěstné. Historií tohoto obrazu, jeho datací i autorstvím se zabývala řada kunsthistoriků našich i německých už od začátku 20. stol., jejichž bádání nakonec vyústilo v uvedený závěr. Zajímavé je, že čeští badatelé nikdy nezpochybnili určení portrétovaného a věrohodnost nápisů na barokní kopii, byť na originále tyto stuhy s nápisy nejsou.
Z rekordních zajímavostí rychnovského zámku musíme připomenout ještě zdejší enfiládu neboli osový průhled otevřenými dveřmi za sebou seřazených pokojů, která je s 69 m nejdelší u nás. Zatímco zámek už září novými omítkami, oprava zámeckého kostela teprve začala, takže aktuálně se nemůžete vydat na druhý prohlídkový okruh, který vede právě do kostela Nejsvětější Trojice a také do samostatně stojící renesanční zvonice z roku 1602. Až bude znovu otevřen, určitě si ho nenechte ujít. Ve zvonici totiž uvidíte i uslyšíte zvon Kryštof, třetí největší v Čechách a čtvrtý v republice. Vyplatí se to.
Bylo jich pět a mnohem víc
Rychnov nad Kněžnou ale není jen zámek. Je to také třeba město Karla Poláčka, asi nejslavnějšího zdejšího rodáka. Rychnov mu posloužil jako inspirace pro romány Okresní město a Vyprodáno, zatímco snad nejslavnější Poláčkovo dílo Bylo nás pět se odehrává přímo v rychnovských reáliích. Na místa spojená se slavným rodákem se můžete vydat po vycházkovém okruhu Bylo nás pět celkem s 11 zastávkami. Zavede vás i k Památníku Karla Poláčka, umístěnému spolu s expozicí o životě židovských komunit v Podorlicku v zrekonstruované synagoze. První byla postavena v Rychnově už v polovině 17. stol., ta současná pak v roce 1782, ale později byla upravována. Za německé okupace bylo zničeno její vnitřní zařízení, po válce pak chátrala jako sklad stavebního materiálu, prodejna topného plynu a sběrna papíru. Teprve v roce 1992, když se v Rychnově konalo sympozium k 100. výročí Poláčkova narození, rozhodla městská rada o její obnově. Část prostředků tehdy poskytli i rychnovští rodáci žijící v zahraničí a jeden z prvních příspěvků přišel symbolicky z Toronta od Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové. Zároveň s její obnovou byl před synagogou vybudován rovněž pomník 58 rychnovským obětem holocaustu odhalený v roce 2001…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Orlické hory a Podorlicko