Prvního května 1493 se bota Alonse Fernándeze de Lugo dotkla země ostrova Tenerife v místech, kde se dnes rozkládá hlavní město Santa Cruz. Ve jménu španělských královských veličenstev do ní bojovný kapitán zapíchl dřevěný kříž, aby po středověkém zvyku vyznačil teritorium, které budou Španělé považovat za své. Jal se dobývat ostrov, o kterém nevěděl zhola nic. O mnoho století později napsala významná kubánská básnířka Dulce María Loynaz ve svém cestovním deníku s názvem Jedno léto na Tenerife větu: „Tak jsme v Santa Cruz na Tenerife; město není velké, člověk ho pozná za chvilku, nebo ho nepozná nikdy.“ Pojďme tedy Santa Cruz poznat alespoň trochu a poodhalit jeho tvář, tu dnešní a tu bývalou.
Tisíc mužů, sto padesát koní a patnáct lodí stačilo, aby po krušných bojích s původními obyvateli byla dobyta guančská osada s názvem Añaza. Z ní se postupem času stalo dnešní hlavní město s více než 200 000 obyvateli. Dělí se na 34 čtvrtí, které se zakusují do úbočí pohoří Anaga tvořícího městu kulisu, na jakou nezapomenete.
V historii Santa Cruz hrály roli dva hlavní faktory. Za prvé, město bylo původně přístavem pro dřívější hlavní město ostrova San Cristóbal de La Laguna, s nímž je dnes propojeno tramvají číslo jedna, a prakticky nepoznáte, kde které město začíná a končí. Druhou významnou okolností je, že v letech 1833–1927 bylo Santa Cruz jediným hlavním městem Kanárských ostrovů, než bylo rozhodnuto, že vládu nad souostrovím musí sdílet s Gran Canarií a jejím hlavním městem Las Palmas. V Santa Cruz sice zasedá parlament Kanárských ostrovů, ale sídlo vlády se střídá po skončení každého volebního období. Kromě toho musí místopředseda vlády pobývat vždy na druhém hlavním ostrově odlišném od sídla předsedy vlády.
Až do počátku 18. stol. bylo Santa Cruz hlavním přístavem ostrova pro dovoz ze zámoří a třetím nejvýznamnějším pro vývoz zboží do Evropy. Vyváželo se barvivo košenila z červce nopálového, dřevo, ryby… Dodnes je tento přístav třetím největším španělským nákladním přístavem po Barceloně a Bilbau.
Na počátku 20. stol. se ustavily významné instituce jako ministerstvo stavebnictví a pod taktovkou tehdejšího starosty Santiaga garcíi Sanabria se vydláždily ulice, postavily parky, muzea a nemocnice. Od španělského státu si Tenerife vymohlo postoupení hradu San Cristóbal, který byl bohužel stržen, aby na jeho místě vyrostlo dnešní hlavní náměstí Plaza de España. Na tomto kruhovém náměstí vám padne do oka ze všeho nejdřív Pomník padlých. Obrovský kříž navržený Tomasem Machadem v roce 1944 skrývá ve svých útrobách nepoužívané schodiště a kryptu. Připomíná založení města a střeží ho dva siláci v nadživotní velikosti s meči skoro stejně tak vysokými jako oni sami. Pomník byl odhalen tehdejším politikem Carrerem Blancem, pravou rukou generalísima Franca, a tak se zcela jistě neubráníte dojmu, že není jen připomínkou dobytí ostrova v 15. stol., ale i ukázkou síly vítězné strany po skončení občanské války ve století dvacátém.
Náměstí se začalo stavět v roce 1929 a je hlavním dějištěm karnevalových rejů, při kterých se tu podle Guinnessovy knihy rekordů sešlo v jednu jedinou noc na 250 000 do vyčerpání tancujících osob. Uprostřed náměstí je od roku 2006 obrovská kruhová mramorová nádrž s fontánou, v které se odráží kubisticky pojatá budova ostrovní vlády. Nádrž symbolizuje mořskou lagunu, a je proto naplněna slanou vodu. Gejzír…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tenerife