Schaffhausen, hlavní město stejnojmenného nejsevernějšího švýcarského kantonu, nabízí spolu se svým okolím cestovatelům spoustu nejrůznějších krás, zajímavostí a požitků ducha i těla.
O šestatřicetitisícovém Schaffhausenu se říká, že patří k nejzajímavějším švýcarským městům vůbec. A právem. Kompaktní historické centrum nabízí přehlídku převážně renesančních domů s nejrůzněji tvarovanými a zdobenými arkýři a často také s malbami na fasádách, byť v některých případech nově přemalovanými ve 20. stol. podle původních vzorů. Arkýřů byste napočítali 171, což je nejvíce v celém Švýcarsku. Polygonální dřevěný arkýř z třetí čtvrtiny 16. stol. nechybí ani na domě U Rytíře (Zum Ritter) v ulici Vordergasse, jednom z nejhezčích ve městě. Nejen jeho hlavní průčelí, ale i boční fasádu do ulice Münstergasse zdobí téměř kompletně fresky, jež v letech 1568–1570 vytvořil zdejší slavný malíř Tobias Stimmer a zobrazil na nich především občanské ctnosti v zrcadle antické mytologie. Tvrdí se o nich, že to jsou z uměleckohistorického hlediska vůbec nejvýznamnější renesanční fresky severně od Alp. Zub času však na nich nemilosrdně zapracoval, a tak byly jejich poničené zbytky v roce 1935 sejmuty, vystaveny v muzeu a na domě nahrazeny kopiemi, které v duchu originálů mistrovsky provedl Carl Roesch. V době, kdy vznikly původní fresky i arkýř, přestavoval dům rytíř Hans von Waldkirch, původní stavba pocházela už z roku 1492, o čemž svědčí dochovaná řada gotických oken v prvním patře.
Další pozoruhodné domy stojí v ulici Vorstadt – třeba U Zlatého vola (Zum goldenen Ochsen), původně hostinec, pak honosné sídlo rodiny Hagelochových s bohatě zdobeným arkýřem s alegoriemi pěti smyslů v podobě krásných dívek a nástěnnými malbami z 1. pol. 17. stol. namísto starších fresek, opět s antickými hrdiny a také historií Babylonu. S pozoruhodným námětem se setkáme na freskách v průčelí domu U Velké klece (Zum grossen Käfig), kde neznámý autor vymaloval v roce 1675 triumfální průvod turkického dobyvatele Timura neboli Tamerlána, v němž je vezen zavřený v kleci turecký sultán Bayezîd I. Jakkoli tento námět svádí k myšlenkám na pojmenování domu, což s oblibou používají i místní průvodci, název domu je ve skutečnosti zřejmě daleko starší a vznikl podle toho, že v těsné blízkosti stála ve středověku coby součást městských hradeb věž Kefiturm, sloužící jako vězení, dnes již zbořená.
Do obrazu historického města dobře zapadají i některé kostely. Vůbec nejstarší je sv. Jan, jehož původní románská verze vznikla už v 1. pol. 11. stol., současná stavba pochází z 15. a 16. stol. a posléze byla barokně přestavěna. Ještě zajímavější je někdejší kostel kláštera Všech svatých (Münster), dnes protestantský farní kostel, s přilehlou křížovou chodbou. Mohutná románská trojlodní bazilika vznikla na samém počátku 12. stol. a stavebně nedoznala dodnes prakticky žádných změn. Přivádí nás blízko k samým počátkům existence města, které podle tradice založil roku 1045 hrabě Eberhard von Nellenburg se svou manželkou Itou. Reálně získal Eberhard onoho roku od krále Jindřicha III…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero