Železniční fandové se v její blízkosti rojí jako včely u úlu, stavitelé ji i přes úctyhodný věk přesahující 150 let stále zmiňují ve svých učebnicích a i obyčejnému člověku, který se o železnici nebo stavitelství nezajímá, nemusí být její jméno neznámé. Řeč je o železniční trati přes rakouský průsmyk Semmering, která v době svého vzniku vyvrátila všechny tehdejší představy o možnostech železniční dopravy. Právě díky ní vlaky vůbec poprvé zamířily do zdánlivě nepřekonatelných kopců a dokázaly, že koleje nemusí být vedeny jen sklonově nenáročným terénem.

Průsmyk Semmering ležící v nejvýchodnějším cípu rakouských Alp na hranici spolkových zemí Dolní Rakousko a Štýrsko byl odedávna přirozenou nejkratší cestou propojující oblast kolem Vídně s jižním Rakouskem i s pobřežím Jaderského moře ležícím o pár stovek kilometrů dále. Nebylo tedy překvapením, že o jeho překonání začali v první polovině 19. stol. přemýšlet také stavitelé tehdy nově se rozvíjejícího dopravního oboru – železnice. Zpočátku se nápad vést trať přes horský průsmyk zdál být většině železničních odborníků zcela nereálný nebo jen obtížně proveditelný, navíc s výraznými omezeními pro budoucí provoz vlaků. V úvahu přicházelo buď postavení několika úvratí s nutností častých změn směru jízdy vlaku, nebo použití ozubnice, která byla v železničním inženýrství sice již známým, ale v praktickém provozu stále ještě nevyzkoušeným technickým prostředkem. Pak se však objevil železniční stavitel Carl von Ghega, který vypracoval na svou dobu smělý plán trasovat novou železnici o normálním rozchodu pozvolným, i když poměrně vysokým sklonem (20–28 ‰) po úbočích místních kopců. Výškové překážky v podobě hor, skalisek nebo hlubokých údolí navrhl propojit různě dlouhými tunely a mohutnými kamennými viadukty. Návrh byl přijat a v dalších letech postupně vzniklo unikátní stavební dílo, které i v dnešní době vzbuzuje obdiv. K tomu je ještě třeba připomenout, že semmeringská dráha stále plní svoji železniční funkci, a navíc patří k nejvytíženějším tratím Rakouska. Od roku 1998 je pak také zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Nově stavěná horská trať byla součástí právě dokončovaného železničního spojení mezi Vídní a Terstem. Patřila k posledním úsekům, které ještě k zahájení plnohodnotného železničního provozu až k pobřeží Jaderského moře chyběly. Vlastní stavba byla zahájena v roce 1848, podílelo se na ní přibližně 20 000 dělníků a trvala dlouhých šest let. První slavnostní vlak s císařem Františkem Josefem I. a jeho manželkou Alžbětou vjel…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dolní Rakousko