Dvě památky UNESCO, čtyři pevnosti, restaurace s michelinskou hvězdou, krásné pláže v okolí, na dosah dva národní parky a dvě mezinárodní letiště – které město to má? V Chorvatsku jediné – Šibenik.
Zvláštností spojených s tímhle městem v severní Dalmácii je víc. Tak třeba nemá řecký ani římský původ jako většina ostatních v okolí. Šibenik založili Chorvaté, už v 9. stol. tu stála první pevnost a v roce 1066 zmínil město ve své výsadní listině poprvé král Petr Krešimir IV. Na krátkou dobu se pak Šibenik stal dokonce sídlem chorvatského panovníka, a proto se mu přezdívá „Krešimirovo město“. Další zvláštnost – staré město je vystavěno ve svahu, dokonce docela strmém, zatímco většina ostatních dalmatských měst leží v rovině nebo v jen mírně zvlněném terénu.
A není to jenom svah, který Šibenik ozvláštňuje. Stojím na hradbách pevnosti sv. Michala, která dominuje starému městu, a kochám se. Z mozaiky červených, rezavých a hnědých tašek na střechách pode mnou se vynořují převážně oblé kontury bělostné katedrály, první z dvojice památek zapsaných na seznamu Světového dědictví UNESCO, kousek pod ní je nábřeží, moře, pak pás zeleně a za ním zase moře. To první „moře“ hned u nábřeží je Šibenický záliv, mimořádně úzký, podobný fjordu, do kterého na jeho severozápadním konci ústí řeka Krka. Voda v zálivu je proto brakická, méně slaná než v Jadranu. To ale vůbec nevadí oblibě městské pláže Banj, přes kterou se dívám na nápadný moderní most v ústí Krky, po němž vede slavná Jadranská magistrála. Oblázková pláž Banj má totiž nepopiratelné výhody, dojdete na ni z historického centra za deset minut pěšky a jako bonus vám nabídne čarovný pohled na staré město s katedrálou.
Pás zeleně – to jsou dva poloostrovy směřující proti sobě a uzavírající záliv. Mezi jejich špičkami vede úzký kanál sv. Antonína spojující Šibenický záliv s volným mořem. V ústí kanálu stojí pevnost sv. Mikuláše, po dlouhé době v sezoně opět přístupná turistům, zatím ale pouze v rámci organizovaných výletů. Právě tato nejmenší ze čtyř šibenických pevností je onou druhou památkou Světového dědictví. Zapsaná je v rámci nadnárodní památky „Benátská obranná díla 15.–17. stol.“, která zahrnuje sedm položek v Itálii, pět v Chorvatsku a tři v Černé Hoře. Kolem kanálu vznikla nedávno nová volnočasová zóna a na severním poloostrově najdete pláž Jadrija, další z šibenických městských pláží, kam je to z města asi čtvrthodinku autem, protože je třeba objet větší část zálivu a po zmíněném mostě přejet na druhou stranu. Její historie sahající až do roku 1921 a řada kabinek s dveřmi natřenými nejrůznějšími barvami z ní činí pláž vysloveně kultovní. Pokud vám nevyhovují městské pláže, můžete odjet ze Šibeniku asi 5 km na jih, kde na vás ve známém letovisku Solaris, podle některých reklam nejvybavenějším hotelovém resortu v Chorvatsku, čeká Amadria Park s jednou z nejatraktivnějších písčitých pláží v širokém okolí.
Vraťme se ale do pevnosti sv. Michala. Od počátku byla tím jádrem, kolem kterého se rozvíjelo město. Její nejstarší části pocházejí už z 13. stol. Dvakrát v průběhu času, v letech 1663 a 1752, ji poškodil výbuch skladu střelného prachu, ale v roce 2014 byla po kompletní revitalizaci zpřístupněna veřejnosti. Vznikla zde jedinečná otevřená letní scéna, která má kapacitu 1066 sedadel coby připomínku roku, kdy byl Šibenik poprvé zmíněn v historických pramenech. Malá muzejní expozice se věnuje především obranným systémům z 16. a 17. stol. a jejich architektům, je v ní ale k vidění také jediná dochovaná připomínka praktického vojenského života v pevnosti – pec na chleba z 15. stol. A pak ten výhled! Nejen směrem k moři, ale také do vnitrozemí, na další dvě šibenické pevnosti. Obě byly postaveny velmi rychle během roku 1646 v obavách z aktuálně hrozícího tureckého útoku. V pevnosti Barone už rovněž proběhla revitalizace a od roku 2016 tam návštěvníci mohou díky nejmodernější technologii rozšířené reality zažít na vlastní kůži Šibenik v 17. stol. Své zvláštní jméno dostala pevnost od obyvatel města na počest benátského mecenáše, barona von Degenfeld, který dohlížel na její stavbu a také velel úspěšné obraně Šibeniku v letech 1646–1647. V pevnosti sv. Jana revitalizace aktuálně probíhá. Ještě před ní si ale pevnost zahrála v sedmé epizodě páté řady Hry o trůny, když tam byly umístěny scény z bojových jam v Meereenu.
Ve dvou epizodách stejné řady si zahrál i celý Šibenik, který posloužil jako kulisa pro město Braavos, a zejména katedrála sv. Jakuba, jež byla, počítačově zvýšená, braavoskou Železnou bankou. Tato stavba ale k tomu, aby okouzlila, ba ohromila návštěvníky města, žádné počítačové triky nepotřebuje. Goticko-renesanční katedrála vznikla jako výsledek prolínání vlivů monumentální architektury z tří různých oblastí – severní Itálie, Dalmácie a Toskánska – a její jedinečnost podtrhuje použití kamene (vápence z Korčuly a Brače) jako výlučného stavebního materiálu. Trojlodní bazilika se třemi apsidami, příčnou lodí a kopulí nad křížením se stavěla v letech 1431–1535 ve třech fázích, které odpovídají zmíněným třem vlivům. Prvních 10 let probíhala stavba ve stylu severoitalské gotiky podle návrhu Francesca di Giacoma, který stavbu také spolu s benátskými mistry Pincinem a Busatem vedl. V roce 1441 nastoupil na více než 30 let Juraj Dalmatinac a s ním goticko-renesanční styl, v letech 1475–1505 katedrálu s výjimkou rozety v průčelí, vytvořené až o 30 let později, dokončil v raně renesančním slohu Niccolò Fiorentino. Právě Juraj Dalmatinac použil při stavbě jedinečnou techniku spojování předem připravených kamenných dílů, ať už to byly pilíře, desky či segmenty žeber. Za pozornost stojí i některé ojedinělé prvky sochařské výzdoby, zejména pás 71 portrétních hlav, který zvenčí lemuje apsidy, dílo Juraje Dalmatinace. Kunsthistorikové nemají dodnes jednoznačný názor na to, čí podoby to jsou. Najdeme mezi nimi muže i ženy, mladé i staré, s nejrůznějšími výrazy v obličeji. Zvláštností je baptisterium umístěné uvnitř katedrály, pod jižní apsidou. Bohaté gotické a renesanční sochařské výzdobě dominuje kruhový reliéf uprostřed nízké kopule zaklenující celý prostor, na němž vidíme tvář Boha Otce a pod ní Ducha svatého. Po Bohu Synovi bychom ale v celém baptisteriu pátrali marně, není tam, neboť jeho symbolem vlastně bylo křtěné dítě – také dost ojedinělé řešení.
Ve starém městě dnes trvale žije asi jen tisícovka z 34 000 obyvatel Šibeniku, zato zde mají 2851 schodů. Nebojte se jich a vyrazte do svažitých uliček, které nabízejí spoustu malebných zákoutí a zajímavých míst, jako je třeba kostelík sv. Krševana, nejstarší ve městě, v němž je dnes malá umělecká galerie, nebo zrekonstruovaná středověká středomořská zahrada františkánského kláštera sv. Vavřince, otevřená v roce 2007. Cestou k ní budete míjet náměstí Čtyř studní, pozůstatek zásobování města vodou z 15. stol. Mezi nimi jsou dnes rozmístěny venkovní stoly restaurace Pelegrini, považované prý za nejlepší v celém Chorvatsku. To sice může být názor subjektivní, neoddiskutovatelným objektivním faktem však je, že v letech 2018 a 2019 získala tato restaurace jednu michelinskou hvězdu.
Když projdete staré město opravdu poctivě, natrefíte i na Meštrovićovu sochu Juraje Dalmatinace, moderní plastiku krále Krešimira IV. od současné chorvatské sochařky Mariji Ujevićové-Galetovićové, chorvatské národní divadlo ze 70. let 19. stol., Akvárium (ale zajímavější je typický městský kamenný dům, v jehož přízemí je umístěno) či kostel sv. Jana unikátní tím, že na jeho věž vede venkovní schodiště. Určitě si také všimnete elegantního tvaru zdejších lamp veřejného osvětlení – jde o věrné repliky lamp, které byly uvedeny do provozu v roce 1895, dva dny poté, co začala fungovat vodní elektrárna na řece Krka. Šibenik se díky tomu považuje za jedno z prvních měst na světě, které mělo elektrické osvětlení. A komu to všechno pořád ještě nestačí, může si udělat výlet do některého ze dvou zmíněných národních parků – ve vnitrozemí na něj čeká Národní park Krka, na moři Národní park Kornati.
Další články z vydání o Chorvatském pobřeží zde