Nalini pracuje v cestovním ruchu již třicet let a za tu dobu projel svůj ostrov už nesčíslněkrát s mnoha turisty. Jeho oblíbeným místem zůstává 200 metrů vysoká Lví hora. Tajemné místo uprostřed malachitové krajiny. Již zdálky jsou vidět jeho oblé obrysy. Jako by skrytá magnetická síla lákala kolemjdoucí k této kamenné obryni, jež vznikla ze ztvrdlé lávy po vyhaslé a dávno zaniklé sopce. Kolem ní se rozprostírají krásné vodní zahrady s královskými bazény, ostrůvky s paláci používanými v dobách sucha a obrannými vodními příkopy.
„Sígirija byla zářícím královským sídlem celých osmnáct let v pátém století,“ vysvětluje Nalini a zastavuje, aby si turisté mohli pořídit panoramatickou fotografii. „Tehdy se do ní vstupovalo lví tlamou, z níž se do dnešní doby nezachovalo bohužel nic. Z původního lva zůstaly pouze velké tlapy s jemně vyhlazenými drápy, které stráží dnešní vstup do areálu. Objevil je při archeologických vykopávkách Brit H. P. Bell. Tělo a hlava scházejí, tak si jen můžete udělat představu, jak obrovský byl asi lev, který chránil starobylé paláce na skále. A ještě po něm zůstalo jméno, protože lev se řekne sinha a tlama girija.“
Skála lákala již odpradávna mnichy a poutníky a před 1500 lety se stala útočištěm královského syna Kassapy. Kassapa byl sice synem velkého anurádhapurského panovníka Dhátusény, ale jeho matka byla jen obyčejná žena. Proto byl trochu ustrkován a stál ve stínu bratra Moggallána, jenž byl ryze šlechtické krve. Kassapa se tedy zmocnil vlády násilnou cestou a svého otce uvěznil. V touze po bohatství a slávě ho pak nutil vydat i ten nejtajnější poklad. Dhátuséna ho zavedl k velké vodní nádrži Kaláveva, kterou nechal vybudovat a u níž žil jeho věrný učitel, starý mnich. Bohatstvím mu totiž bylo vědění. „Zde je vše, co mám,“ pravil starý král a ukázal na nedozírnou vodní hladinu. Rozčílený Kassapa ho pak nechal zaživa pohřbít. Bylo to velmi kruté a Kassapa se následně ze strachu uchýlil do pevnosti Sígirija. Moggallána uprchl do Indie, ale po jedenácti (podle jiných pramenů osmnácti) letech se vrátil z vyhnanství s armádou. Oba bratři se utkali v bitvě u Habarany, kde Kassapa prohrál. Jeho slon se otočil stranou ve chvíli, kdy před sebou cítil skrytou bažinu, Kassapova družina to pokládala za znamení osudu a svého vládce opustila. Zůstal sám, bil se do poslední kapky krve a nakonec si na znamení ponížení sám prořízl hrdlo dýkou. Nůž vyhodil do vzduchu a před skonáním ho ještě stačil zastrčit do pochvy. Raději zemřel, než by se vzdal. Po Kassapově smrti byla Sígirija až do 14. stol. sídlem buddhistického kláštera, pak upadla do zapomnění.
Kassapa zemřel roku 491 nebo 495, ale těžko říci, co se tehdy přesně stalo. Některé kroniky hovoří o tom, že Sígiriju postavil spolu se svým otcem, jiné popisují Kassapu jako playboye, který si sem chodil užívat. I o jeho úmrtí se spekuluje, možná byl otráven konkubínou, možná opravdu zemřel v boji.
Dnes přicházejí lidé do Sígirije obdivovat především fresky pohledných dívek lepých tvarů s obnaženými ňadry. Jsou namalovány zářivými barvami a zřejmě zobrazují nebeské nymfy apsary či dvorní dámy a manželky králů na cestě do chrámu. Jejich těla jsou otočena směrem ke Kandy, svatému místu Sinhalců. Podle záznamů jich tu vzniklo asi 500, ale do dnešní doby se dochovalo pouze 18, a to ještě některé poničil vandal v roc…