Trajekt přirazil se skřípěním ke břehu a z jeho útrob se začali pomalu vynořovat první cestující. Většinou domácí, kteří se vraceli domů. Cizince jsem mohl spočítat na prstech jedné ruky. Jenže na Siquijor se turisté příliš nehrnou a nejezdí sem ani mnoho Filipínců. Tohle místo provází zvláštní pověst, a pokud se již někde zmíníte, že se chystáte právě sem, můžete se dočkat i nechápavého pohledu. Jenomže mne na Siquijor přivedlo právě to, proč se jiní lidé tomuto koutu Filipín vyhýbají.
Španělští kolonizátoři křižující okolní vody dali ostrovu název Isla del Fuegoi, ostrov Ohně, neboť je zmátly houfy světlušek vznášejících se nad pevninou. Jiná z verzí vysvětluje název ostrova podle jména krále Kihoda, se kterým se Evropané setkali a domnívali se, že jim říká název svého území. Jméno si později přizpůsobili na dnešní Siquijor. Podle pověstí se Siquijor měl v dávných dobách vynořit z mořského dna za hrozivého dunění hromů. Možná někde tady má svůj původ závoj magie a tajemství, kterým je ostrov opředen.
Celým ostrovem má prostupovat všudypřítomná černá magie a ve vnitrozemí na vás čekají jen těžko vysvětlitelné jevy. Ti, kdo se tomuto místu vyhýbají, by vám cestu do hornatého nitra určitě nedoporučili a přidali by několik historek o lidech, kteří se ze své výpravy vrátili s více než podivnými zážitky, i o místních šamanech, kteří údajně komunikují s dušemi zemřelých.
Pověsti sice musíte přecedit přes síto reality, ale pravdou je, že na ostrově žije okolo pěti desítek lidí, kteří se různým druhů léčitelství i magie věnují. V místním jazyce jsou nazýváni mananambalové a mambabarangové. Zatímco…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Filipíny