Vyrůstají ze skal a zdají se být jejich přirozeným pokračováním, jako by to nebyl člověk, ale sama příroda, kdo je vymodeloval a z kamenů vyskládal. Skalní hrady a hrádky, ruiny v pozicích krkolomných, až se ani věřit nechce, že tu kdysi žili lidé. Tak ještě čarodějnice a čerti, cháska, co nepotřebuje chodit po pevné zemi, ale lidé? A přece je to pravda…
Český ráj patří k oblastem, kde se to pozůstatky těchto zvláštních staveb jen hemží. Využívají dokonale složitý terén, ke svým skalám, jež jim dodávaly bezpečí v neklidných časech, se nejen přimykají, ale vesměs jsou do nich zčásti ponořeny – sklepy a komorami, ale i světnicemi v tvárném pískovci vyhloubenými. Je snadné stát se tu novodobým Máchou a stejně jako velký romantický básník, jen skoro o 200 let později, se vydat krajem za pozoruhodnými zříceninami, z nichž některé ostatně i sám Mácha při své „Krkonošské pouti“ navštívil. A oč méně se u některých dostává historických informací, tím větší prostor získává fantazie. Nad Malou Skálou, spojena Vranovským hřebenem, tyčí se dvojice hradů, jež se přímo nabízí k návštěvě během jednoho výletu – Frýdštejn a Vranov.
Frýdštejn se vypíná nad stejnojmennou obcí, jíž dnes také patří. Jeho dominantou a zároveň nejzachovalejší částí je okrouhlá Velká věž, patnáct metrů vysoká, o průměru devět metrů a s dva metry tlustým zdivem. Po nově zhotoveném schodišti vchází se do ní jako kdysi, jediným vchodem asi sedm metrů nad úrovní někdejšího hradního nádvoří. Následuje druhý úsek nového schodiště uvnitř věže – a pak nádherný rozhled sahající od Trosek po Bezděz. Dávní obyvatelé Frýdštejna se ve chvílích nebezpečí spíše než na daleký výhled soustředili na obranu tří hradních bran, jež se všechny daly z věže chránit. Kromě Velké věže má Frýdštejn ještě jednu trochu menší, mladší a níže ve svahu stojící věž se studnou. K jejímu úpatí vede také nové schodiště, a to je dobře. Návštěvník se tak bez problémů dostane do míst, odkud může pohlédnout vzhůru a spatřit překvapivě mohutný komplex věží, hradeb a zdí. Zvenčí nevypadá Frýdštejn vlastně odnikud tak rozložitě.
O počátcích hradu nevíme nic. Poprvé se v písemných pramenech objevuje roku 1385, pak už se jeho stopa neztrácí. V roce 1432 zažil i to vojenské obléhání. Patřil tehdy Bohušovi z Kovaně, jenž byl víry katolické, a tak pod hrad v létě přitáhlo táborsko-sirotčí vojsko v čele s polními hejtmany Otíkem z Lozy a Janem Čapkem ze Sán. Obléhání ale netrvalo dlouho, Bohuš totiž slíbil, že bude zachovávat čtyři artikuly pražské. Tenhle frýdštejnský pán byl zajímavou postavou konce husitské éry. Po skončení válek se nechal odměnit za prokázané služby králem Zikmundem a získal řadu vsí, aby pak přešel na stranu kališnickou, objevil se po boku Jiřího z Poděbrad při přepadení katolické Prahy v roce 1448 a o něco později byl znovu odměněn, tentokrát Ladislavem Pohrobkem. Bohuš z Kovaně zemřel v roce 1460 a Frýdštejn po několika prodejích skončil v majetku Vartemberků, kteří však o něj záhy přišli, když se zapojili do odboje českých stavů proti Ferdinandu I. Ten pak věnoval frýdštejnské panství Janovi z Oppersdorfu (či Oprštorfu), příslušníku starobylého katolického slezského rodu, jenž v jeho osobě vstoupil do Čech. Když ale roku 1591 prodávali Oppersdorfové Frýdštejn Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic, byl hrad už neobývaný a snad i neobyvatelný. V tomto stavu skončil nakonec v rukou Rohanů ze Sychrova, od nichž koupil ruinu v roce 1892 turnovský Okraš…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj