Skylla a Charybda
Pokud bychom chtěli cestu po Kalábrii okořenit špetkou hororu, stačí jen oživit něco z příběhů legendárního Odyssea – třeba jak „strnulý předtuchou smrti“ mohl jen nečinně přihlížet, když se příšera Skylla natáhla ze skály a z paluby jeho lodi uchvátila šest mužů… Skylla a Charybdis
Ani se nechce věřit, že dějiště tohoto příběhu spojeného se dvěma bájnými obludami je zasazeno sem, k dnešnímu malebnému mírumilovnému městečku jménem Scilla při severním vyústění Messinského průlivu, kde se nad malebnou pláží tyčí mohutná skála se zbytky středověkého hradu.
Jednou z oblud byla zmíněná Skylla, dívka poněkud nejistého původu, leč mimořádné krásy, jež se jí stala osudnou. Všimla si jí Poseidónova žárlivá manželka Amfitríté a pro jistotu ji proměnila v obludu se šesti hlavami a šestero rukama i nohama, řvoucí a vyjící zrůdu tak ošklivou, že se jí báli i bohové, záletníky z Olympu nevyjímaje. Usídlila se v temné jeskyni vysoko ve skále u Messinského průlivu a tam číhala na své oběti, většinou náhodné plavce, které trhala svými šesti tlamami o třech řadách zubů.
Druhou z příšer byla Charybdis. Původem dcera z dobré společnosti, v níž se spojovaly vladařské ambice nad veškerými vodami i pevninami, neboť jejím otcem byl vládce moří Poseidón a matkou bohyně země Gaia, která se však záhy všem zprotivila svou chamtivostí a nenasytností. Sám Zeus ji nakonec v hněvu svrhl do moře, ale ani to Charybdu nepoučilo: Usídlila se pod hladinou při sicilském břehu průlivu naproti Skylle a hltala vše, co se jí naskytlo k snědku, nejraději, jak se zdá, opět námořníky. A vyhnout se nebylo jak: Vyhneš se Skylle a propadneš Charybdě, pravilo staré úsloví o volbě mezi dvěma stejně špatnými řešeními.
Strategicky výhodnější místo, odkud by bylo možno ztrpčovat život mořeplavcům, si obě obludy sotva mohly vybrat. Na pevninské straně průlivu, přímo pod skálou, se pod vodou skrývají zrádné útesy, nebezpečné i moderní plavbě, na druhé straně lodě ohrožují silné mořské proudy. Prastaré báje zřejmě odrážely zkušenosti námořníků, které je však zároveň učily, jak na nebezpečí vyzrát. Skále se Skyllinou jeskyní nebylo radno se přibližovat, ale nenasytná Charybda, jak se zdá, chlemtala vodu a vše živé jen třikrát denně, mocným proudem pak vždy chrlila vodu zpátky a mezi tím odpočívala. Stačilo tedy vystihnout chvíli, kdy se proudy zklidnily… a potom se dalo proplout.
Propluli tudy Argonauti při návratu se zlatým rounem z Kolchidy (bůhví, jak se vlastně cestou z dnešní Gruzie do rodného Argu octli až u Sicilie, ale fantazii řeckých bájí se meze nekladou), proklouzl tudy Héraklés (i když mu Skylla uloupila jednoho vola z Gerianova stáda, jež měl v rámci svých úkolů dopravit mykénskému králi Eurystheovi) a pak i Odysseus (dokonce dvakrát) a také Aeneus v čele „migrantů“ ze zničené Tróje na cestě za novou domovinou…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Basilicata a Kalábrie