Soutěska Samaria patří spolu s palácem v Knóssu k nejznámějším místům Kréty. Stejně jako existují na ostrově i méně navštěvované mínójské paláce (Faistós, Mália, Gúrnia či Kató Zákros), také k Samarii, ověnčené několika superlativy, se nabízejí alternativní místa. Na jižních svazích ostrova je jich dokonce několik desítek. A přímo v těsném západním a východním sousedství Samarie najdete dvě z nejzajímavějších.
Východně od Samarie probíhá soutěska Aradena, začínající vysoko v Bílých horách (Lefká Ori). Na západě souběžně se Samarií klesá k moři poměrně dobře průchozí soutěska Agia Irini. Na obou jejích koncích leží nevelké vesnice, zatímco Aradena je soutěska divoká, které se jen v jediném místě lehce dotkne civilizace. Ale právě tento dotek jí dodává tajemné kouzlo zajímavosti, při kterém návštěvníkovi poněkud běhá mráz po zádech.
Vesnice duchů Aradena
K sedmému kilometru soutěsky Aradena se dostanete pohodlně autem po asfaltce začínající v přístavu Chóra Sfakíon, odkud vyjíždějí lodě k Samarii. Vy zde turistům a autokarům jen zamávejte a vydejte se za dobrodružstvím do opuštěné vesnice Aradena, která se rozkládá nad západními srázy soutěsky zhruba uprostřed její délky, tj. na onom sedmém kilometru.
Asi 15 km od přístavu vjedete za pekelného rámusu na jeden z nejzajímavějších mostů v Evropě. Financovalo ho několik bratrů jako dar své rodné vesnici a vychází z principu příhradových přenosných prefabrikovaných mostů, které vyvinuli Angličané za 2. sv. války. Zdejší most však překlenul soutěsku Aradena až v roce 1986. Rachot vzniká díky trámům volně položeným na železné konstrukci mostu, přičemž se zvuk ještě odráží ode dna i stěn soutěsky. Most dlouhý 84 m překonává soutěsku ve výšce 138 m nad jejím dnem, takže je jedním z nejvyšších mostů svého druhu na světě. Zcela pochopitelně neunikl pozornosti milovníků bungee jumpingu (skáče se zde už od roku 1999, zpravidla o letních víkendech).
Druhou zajímavostí tohoto místa je kalderimia, stará kamenná stezka klikatící se po stěnách soutěsky na její dno a opět stoupající vzhůru nekonečnou tkaničkou zpestřovanou dlouhými, tzv. oslími schody. Prošli jsme ji tam a zpět dvakrát podle toho, kam právě svítilo slunce, protože v něm na jaře nádherně zářily pestrobarevné květy sasanek, asfodelů a dalších krétských květin. Šlapeme po nepravidelných, obdivuhodně vyskládaných vápencových kvádrech a deskách. Kolik lidské práce v sobě musejí skrývat, kolik stád koz a ovcí po nich asi přešlo a kolik Kréťanů tudy odcházelo za prací a zase se vracelo!
Dnešní Aradena zdaleka není obyčejnou krétskou vesnicí. Protože leží v nadmořské výšce asi 600 m, nikdy neměla šanci stát se oblíbeným letoviskem, přesto v létě láká svou neopakovatelnou atmosférou, svou pověstí a hlavně svou vylidněností. V důsledku nesmyslné krvavé vendety je od roku 1947 dokonalou vesnicí duchů, kam se vrátilo jen pár obyvatel. Vše začalo rvačkou dvou chlapců o kozí zvonec. Nenávist mezi dvěma rody se stupňovala, cesta mezi dvěma částmi vesnice zan…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kréta