Převážně frankofonní dvousettisícová metropole stejnojmenného kantonu je po Curychu druhým největším městem Švýcarské konfederace. Kdysi dávno, ještě jako hlavní město kmene Allobrogů, ji dobyli Římané, byla sídelním městem burgundských králů, v 11. stol. se jako biskupství stala součástí Svaté říše římské, počátkem 16. stol. se měšťané z moci biskupů vymanili. V roce 1536 byly zakázány katolické bohoslužby a popularitu si získávala reformace, která se šířila z Německa a dnes tu má nedaleko katedrály, v historickém centru na levém břehu Rhôny, i své muzeum. Velkým zlomem byl příchod francouzského reformátora Jeana Calvina (Jana Kalvína), který pro město napsal novou ústavu. Ženeva se postupně stala azylem pro náboženské uprchlíky z celé Evropy. Kromě hodinářství a zlatnictví tu koncem 18. stol. kvetl i textilní průmysl, zvolna rostla i role města na mezinárodním poli. Ženevský rodák, humanista a podnikatel Henri Dunant, založil v roce 1863 Mezinárodní výbor červeného kříže, v letech 1920–1946 zde sídlila Společnost národů, předchůdkyně OSN…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2020