Sovinecký přírodní park dostal své jméno po dvou významných lokalitách zdejšího kraje. Předně to je vrch Sovinec (616 m), který je po Jasanu (674 m) druhým nejvyšším kopcem Velkého lesa, nejrozlehlejšího lesního komplexu v přírodním parku. Mnohem známější je však hrad Sovinec, založený koncem první třetiny 14. století, který v minulosti zdejší kraj ovládal.

V roce 1492, za Jana Pňovského ze Sovince, zahrnovalo sovinecké panství 16 vesnic, dvě městečka a tři mýta. V následujícím století však kraj pustnul, řada vesnic se vylidnila, majitelé hradu se střídali, aniž by na něm pobývali. Jeho rozkvět nastal až za Vavřince Edera ze Štiavnice, který mezi lety 1578–1590 hrad podstatně rozšířil. Jeho zeť, dobrý hospodář a horlivý luterán Jan Kobylka, patřil k odbojné moravské šlechtě a účastnil se stavovského povstání. Po Bílé hoře mu hrozila jako všem protihabsburským spojencům konfiskace majetku. Odprodal proto hrad Sovinec i celé panství Řádu německých rytířů, kteří v té době už vlastnili bruntálský zámek. Zůstal mu sice jen jeden dům, ale získal tak císařský pardon, takže mu majetek nebyl konfiskován a sám nemusel emigrovat. I když během třicetileté války pustošili kraj Švédové a dobyli i Sovinec, jenž se stal na sedm let jejich pevností, řádoví rytíři se nakonec na hrad vrátili a se střídavými úspěchy zde hospodařili až do roku 1939.

Většina z nás ví o Řádu německých rytířů, jehož nástupce Německý řád se dnes hlásí o svůj někdejší majetek u různých soudů, jen málo nebo nic. A tak si připomeňme, že Řád německých rytířů vznikl za 3. křížové výpravy do Palestiny, a to už v letech 1191 až 1199 jako církevní a vojenská organizace na ochranu špitálů a poutníků ke Svatému hrobu. Zpočátku působili němečtí rytíři jen v Palestině, kolem roku 1200 již měli své provincie po celé křesťanské Evropě a v roce 1226 přesídlili na sever Evropy, kde bojovali proti pohanským Prusům. Na čas se spojili s tamním Řádem mečových rytířů a dobyli pruské území, kde založili v podstatě církevní a vojenský stát, který svými výboji ohrožoval nejbližší sousedy, hlavně Polsko a Litvu. Ve středověku ovládali němečtí rytíři hlavní obchodní cesty v Pobaltí a měli své malé územní enklávy téměř v celé katolické Evropě. Úpadek řádu začal těžkou porážkou u Grunwaldu a další boje s Poláky připravily řád o část pruského území. Rozkol a úplnou ztrátu vlastního území způsobil řádu ambiciózní velmistr Albrecht Braniborský, který kolem roku 1525 sám sebe označil za světs…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky