Sovinec u Jiříkova či naopak?

 

V roce 1492, za Jana Pňovského ze Sovince, zahrnovalo sovinecké panství 16 vesnic, dvě městečka a tři mýta. V následujícím století však kraj pustnul, řada vesnic se vylidnila, majitelé hradu se střídali, aniž by na něm pobývali. Jeho rozkvět nastal až za Vavřince Edera ze Štiavnice, který mezi lety 1578–1590 hrad podstatně rozšířil. Jeho zeť, dobrý hospodář a horlivý luterán Jan Kobylka, patřil k odbojné moravské šlechtě a účastnil se stavovského povstání. Po Bílé hoře mu hrozila jako všem protihabsburským  spojencům konfiskace majetku. Odprodal proto hrad Sovinec i celé panství Řádu německých rytířů, kteří v té době už vlastnili bruntálský zámek. Zůstal mu sice jen jeden dům, ale získal tak císařský pardon, takže mu majetek nebyl konfiskován a sám nemusel emigrovat. I když během třicetileté války pustošili kraj Švédové a dobyli i Sovinec, jenž se stal na sedm let jejich pevností, řádoví rytíři se nakonec na hrad vrátili a se střídavými úspěchy zde hospodařili až do roku 1939…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2008

Shopping Cart