Špandava – tak trochu jiný Berlín

Místo u soutoku Sprévy s Havolou bylo strategicky významné odpradávna. Věděli to i slovanští Havolané, kteří měli své hradiště jižně od dnešního starého města už na konci 9. stol. V 10. stol. pak vznikla opevněná osada na ostrově v Havole, přesně tam, kde dnes stojí citadela, nejvýznamnější špandavská památka. Cesta k ní ale byla dlouhá a vedla přes několik předchůdců.
Poslední havolanský kníže Přibyslav-Heinrich odkázal své území hraběti Albrechtu I. Medvědovi z německého rodu Askánců, pozdějšímu zakladateli a prvnímu markraběti Braniborské marky. Askánci postavili na ostrově místo opevněné osady hrad, který je poprvé písemně zmiňován nepřímo v roce 1197. Kolem něj se dále rozvíjelo budoucí město – takto (civitas) byla Špandava poprvé zmíněna roku 1232, tzn. v té době už městská práva měla, ale záznam o jejich udělení se nedochoval. Od roku 1415 vládli v Braniborsku Hohenzollernové. Když si kurfiřt Fridrich II. nechal postavit jako stálou rezidenci zámek v Köllnu-Berlíně, bylo v 2. pol. 15. stol. rozhodnuto, že špandavský hrad se stane vdovským sídlem kurfiřtek. Aby se jim tu žilo pohodlněji, bylo jádro hradu renesančně přestavěno a přibyla k němu ještě jedna nová budova. Jako poslední tu pobývala v letech 1545–1555 Alžběta Dánská, vdova po kurfiřtovi Joachimu I. Nestorovi. Brzy poté se začalo se zásadní proměnou hradu.